SLOKA 37

V Brahma-saṁhitě (5.47-48) je řečeno, že všechny hmotné projevy, které zahrnují nespočetně mnoho vesmírů, se objevují a mizí spolu s dechem Mahā-Viṣṇua, spícího mystickým spánkem zvaným yoga-nidrā.

“Govinda, původní a Nejvyšší Osobnost Božství (Pán Kṛṣṇa), leží a spí věčným spánkem na Oceánu příčin, aby během něho vytvářel nekonečné množství vesmírů. Leží na vodě působením Své vnitřní energie. Uctívám tohoto původního Nejvyššího Boha.

S Jeho výdechem vzniká bezpočet vesmírů, a když se nadechne, všichni vládci těchto vesmírů zanikají. Tato úplná expanze Nejvyššího se nazývá Mahā-Viṣṇu a je částí části Pána Kṛṣṇy. Oslavuji Govindu, původního Pána.”

Když hmotné projevy zanikají, Pán a Jeho království za Oceánem příčin zůstává a stejně tak zůstávají i jeho obyvatelé, Pánovi společníci. Společníků Pána je mnohem více než živých bytostí, které na Pána ve styku s hmotou zapomněly. Tento verš vyvrací neosobní výklad slova aham v původních čtyřech verších Bhāgavatamu — aham evāsam evāgre atd. Pán a Jeho věční společníci zůstávají po zničení hmotného světa ve stejném postavení. Vidurův dotaz na tyto osobnosti jasně naznačuje, že je veškeré Pánovo příslušenství zachováno. To je rovněž potvrzeno v Kāśī-khaṇḍě, kterou po vzoru Śrīly Śrīdhara Svāmīho ve svých komentářích citují Jīva Gosvāmī a Śrīla Viśvanātha Cakravartī.

“Oddaní Pána nikdy neukončují svoji individuální existenci; ani po zničení celého vesmírného projevu. Pán a oddaní, kteří se s Ním stýkají, jsou věční — jak v hmotném, tak i v duchovním světě.”