SLOKA 38
puruṣasya ca saṁsthānaṁ
svarūpaṁ vā parasya ca
jñānaṁ ca naigamaṁ yat tad
guru-śiṣya-prayojanam
puruṣasya—živé bytosti; ca—také; saṁsthānam—existence; svarūpam—totožnost; vā—nebo; parasya—Nejvyššího; ca—také; jñānam—poznání; ca—také; naigamam—co se týče Upaniṣad; yat—to; tat—totéž; guru—duchovní mistr; śiṣya—žák; prayojanam—nezbytnost.
Jaká je pravda o živých bytostech a Nejvyšší Osobnosti Božství? Jaká je jejich totožnost? Jaká zvláštní hodnota spočívá v poznání Ved a co je nezbytné pro duchovního mistra a jeho žáky?
Živé bytosti jsou svojí povahou služebníky Pána, který může přijímat služby všeho druhu od kohokoliv. Je jasně řečeno (Bg. 5.29), že Pán je svrchovaným poživatelem plodů všech obětí a odříkání, vlastníkem celého projeveného světa a přítelem všech živých bytostí. To je Jeho skutečná totožnost. A jakmile živá bytost uzná toto Pánovo svrchované vlastnické právo a jedná podle toho, vrátí se ke své skutečné totožnosti. Aby mohla živá bytost dospět na tuto úroveň poznání, potřebuje duchovní společnost. Pravý duchovní mistr si přeje, aby jeho žáci znali způsob, jak prokazovat Pánovi transcendentální láskyplnou službu, a žáci také vědí, že o věčném vztahu mezi Bohem a živou bytostí se musejí učit od seberealizované duše. Člověk, který chce šířit transcendentální poznání, musí na základě nabyté védské moudrosti zanechat světských činností. To je stručná odpověď na všechny otázky položené v tomto verši.