SLOKA 24
prekṣāṁ kṣipantaṁ haritopalādreḥ
sandhyābhra-nīver uru-rukma-mūrdhnaḥ
ratnodadhārauṣadhi-saumanasya
vana-srajo veṇu-bhujāṅghripāṅghreḥ
prekṣām—panoráma; kṣipantam—vysmívající se; harita—zelený; upala—korál; adreḥ—hory; sandhyā-abra-nīveḥ—oděvu z večerního nebe; uru—velké; rukma—zlato; mūrdhnaḥ—na vrcholku; ratna—drahokamy; udadhāra—vodopády; auṣadhi—byliny; saumanasya—scenérie; vana-srajaḥ—květinová girlanda; veṇu—šat; bhuja—ruce; aṅghripa—stromy; aṅghreḥ—nohy.
Nádhera transcendentálního těla Pána zastiňovala krásu korálové hory. Korálová hora má velice krásné šaty z večerního nebe, ale žlutý šat Pána předčí jejich krásu. Na vrcholku hory je zlato, ale nedá se srovnávat s Pánovou helmicí posázenou drahokamy. Vodopády, byliny atd., které zdobí horu společně se záplavou květů, vypadají jako girlandy, ale Pánovo gigantické tělo a Jeho ruce a nohy, ozdobené drahokamy, perlami, lístky tulasī a květinovými girlandami, byly nesrovnatelně krásnější než celá hora.
Krásné panoráma přírody, které nás přivádí k úžasu, můžeme považovat za převrácený odraz transcendentálního těla Pána. Jakmile je tedy někdo upoután krásou Pána, není už přitahován krásou hmotné přírody, ačkoliv její krásu nesnižuje. V Bhagavad-gītě (2.59) je řečeno, že ten, koho přitahuje param neboli Nejvyšší, už není přitahován ničím nižším.