SLOKA 28
yaḥ pañca-varṣo jananīṁ tvaṁ vihāya
mātuḥ sapatnyā vacasā bhinna-marmā
vanaṁ gatas tapasā pratyag-akṣam
ārādhya lebhe mūrdhni padaṁ tri-lokyāḥ
yaḥ—kdo; pañca-varṣaḥ—pětiletý; jananīm—matku; tvam—ty; vihāya—ponechal stranou; mātuḥ—matky; sa-patnyāḥ—spolumanželky; vacasā—slovy; bhinna-marmā—dotčen v srdci; vanam—do lesa; gataḥ—odešel; tapasā—askezí; pratyak-akṣam—Nejvyššího Pána; ārādhya—uctíval; lebhe—dosáhl; mūrdhni—na vrcholku; padam—postavení; tri-lokyāḥ — tří světů.
Můj milý Dhruvo, ve věku pouhých pěti let jsi byl natolik zasažen slovy své macechy, že jsi neohroženě opustil matčinu ochranu a odešel do lesa provozovat yogu za účelem realizace Nejvyšší Osobnosti Božství. Tím jsi již dosáhl nejvyššího postavení ve všech třech světech.
Manu byl velice pyšný na to, že Dhruva Mahārāja byl členem jeho rodiny, neboť již ve věku pouhých pěti let začal meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství a za šest měsíců mohl vidět Pána tváří v tvář. Dhruva Mahārāja je skutečnou pýchou Manuovy dynastie neboli celého lidského rodu. Lidský rod začíná Manuem — slovo manuṣya, které v sanskrtu označuje člověka, doslova znamená “potomek Manua”. V tomto smyslu je tedy Dhruva Mahārāja pýchou nejen rodu Svāyambhuvy Manua, ale i celého lidstva. Jelikož se již odevzdal Nejvyššímu Pánu, Svāyambhuva Manu ho žádal, aby nedělal nic, co neodpovídá postavení odevzdané duše.