SLOKA 26
anāsthitaṁ te pitṛbhir
anyair apy aṅga karhicit
ātiṣṭha jagatāṁ vandyaṁ
tad viṣṇoḥ paramaṁ padam
anāsthitam—nikdy nedosažená; te—tvými; pitṛbhiḥ—předky; anyaiḥ—jinými; api—ani; aṅga—ó Dhruvo; karhicit—kdy; ātiṣṭha—prosím, pojď tam žít; jagatām—obyvateli vesmíru; vandyam—uctívaná; tat—ta; viṣṇoḥ—Pána Viṣṇua; paramam—nejvyšší; padam—postavení.
Drahý králi Dhruvo, ani tvoji předci, ani nikdo jiný před tebou nedosáhl takové transcendentální planety. Viṣṇuloka, sídlo Pána Viṣṇua, je nejvyšší planeta, kterou uctívají obyvatelé všech ostatních planet ve vesmíru. Pojď prosím s námi a žij tam věčně.
Dhruva Mahārāja odešel podstoupit askezi s pevným odhodláním, že dosáhne postavení, o jakém se jeho předkům ani nesnilo. Jeho otcem byl Uttānapāda, dědem Manu a pradědem Pán Brahmā. Dhruva tedy chtěl ještě větší království, než jaké mohl získat Pán Brahmā, a požádal Nāradu Muniho, aby mu k tomu dal prostředky. Viṣṇuovi společníci mu řekli, že planety Pána Viṣṇua, Viṣṇuloky, nedosáhli nejen jeho předci, ale ani nikdo jiný. Důvodem je, že každý v tomto hmotném světě je buď karmī, jñānī nebo yogī, ale stěží se zde najdou čistí oddaní. Na transcendentální planetu Viṣṇuloku mají přístup výhradně oddaní; karmī, jñānī ani yogīni tam nemohou. Velcí ṛṣiové a polobozi se stěží dostanou na Brahmaloku, a jak říká Bhagavad-gītā, také tam nemohou zůstat navěky. Pán Brahmā žije nesmírně dlouhou dobu — jen těžko si lze představit délku jeho jediného dne. Nicméně i on musí spolu s obyvateli své planety jednou zemřít. Bhagavad-gītā (8.16) říká: ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna — mimo těch, kdo jdou na Viṣṇuloku, podléhají všichni čtyřem zákonitostem hmotné existence — zrození, smrti, stáří a nemoci. Pán praví: yad gatvā na nivartante tad dhāma paramaṁ mama — “Mé svrchované sídlo je ta planeta, ze které se nikdo nemusí vrátit.” (Bg. 15.6) Společníci Viṣṇua Dhruvovi řekli, že právě na takovou planetu s nimi poletí. Vědci se dnes snaží dostat na Měsíc a další planety, ale zdaleka si nedovedou představit cestu na nejvyšší planetu, Brahmaloku. Podle hmotných propočtů by tato cesta trvala rychlostí světla čyřicet tisíc let a neexistuje žádný mechanický prostředek, který by toho byl schopen. Provozováním bhakti-yogy po vzoru Mahārāje Dhruvy se však snadno dostaneme nejen na jiné planety, ale i za hranice tohoto vesmíru, na planety, které se jmenují Viṣṇuloky. To jsme nastínili v naší brožurce Snadná cesta na jiné planety.