SLOKA 29
parītyābhyarcya dhiṣṇyāgryaṁ
pārṣadāv abhivandya ca
iyeṣa tad adhiṣṭhātuṁ
bibhrad rūpaṁ hiraṇmayam
parītya—poté, co obešel; abhyarcya—poté, co uctil; dhiṣṇya-agryam — transcendentální letadlo; pārṣadau—dvěma společníkům; abhivandya — poté, co se poklonil; ca—také; iyeṣa—pokusil se; tat—do toho letadla; adhiṣṭhātum—nastoupit; bibhrat—zářivá; rūpam—jeho podoba; hiraṇmayam—jako zlato.
Než Dhruva Mahārāja nasedl, vzdal nejprve letadlu úctu, obešel ho a poklonil se také společníkům Viṣṇua. Mezitím jeho tělo začalo vyzařovat pronikavé světlo jako tavené zlato. Byl tedy zcela připravený nastoupit do transcendentálního letadla.
V absolutním světě je vše duchovní — letadlo, služebníci Pána Viṣṇua i Pán Viṣṇu Samotný. Neexistuje tam hmotné znečištění a vše je kvalitativně naprosto stejné. Pánovy společníky, Jeho příslušenství, Jeho letadlo a Jeho sídlo je třeba uctívat stejně jako Pána Viṣṇua Samotného, neboť vše, co je spojené s Viṣṇuem, je na stejné úrovni jako Pán Viṣṇu. Dhruva Mahārāja si toho byl jako čistý vaiṣṇava dobře vědom, a proto před nastoupením vzdal nejprve úctu letadlu a Pánovým společníkům. Mezitím se však jeho tělo změnilo v duchovní a začalo zářit jako tavené zlato. Dhruva Mahārāja se tak rovněž stal součástí duchovní reality Viṣṇuloky.
Māyāvādští filozofové si duchovní různorodost v jednotě nedovedou vysvětlit, neboť pro ně je duchovní realita prosta jakékoliv rozmanitosti. Proto se také jmenují impersonalisté. Od hmotného světa se naprosto liší nejen Śiśumāra, Viṣṇuloka a Dhruvaloka, ale i chrámy Viṣṇua, které se nacházejí v tomto světě. Když vstoupíme do chrámu Viṣṇua, měli bychom vědět, že jsme mimo hmotný svět. Pán Viṣṇu, Jeho trůn, Jeho místnost a všechny ostatní věci, které souvisí s chrámem, jsou transcendentální. Tři kvality přírody — sattva-guṇa, rajo-guṇa a tamo-guṇa — nemají do chrámu přístup. Je řečeno, že život v lese je v kvalitě dobra, život ve městě je v kvalitě vášně a život v nevěstinci, v prodejnách alkoholu nebo na jatkách je v kvalitě nevědomosti. Žít v chrámu však znamená žít na Vaikuṇṭě. V chrámu je vše stejně úctyhodné jako Pán Viṣṇu neboli Kṛṣṇa.