SLOKA 43
yaḥ kṣatra-bandhur bhuvi tasyādhirūḍham
anv ārurukṣed api varṣa-pūgaiḥ
ṣaṭ-pañca-varṣo yad ahobhir alpaiḥ
prasādya vaikuṇṭham avāpa tat-padam
yaḥ—ten, kdo; kṣatra-bandhuḥ—syn kṣatriyi; bhuvi—na Zemi; tasya—Dhruvy; adhirūḍham—vznešeného postavení; anu—poté; ārurukṣet — může toužit dosáhnout; api—dokonce; varṣa-pūgaiḥ—po mnoha letech; ṣaṭ-pañca-varṣaḥ—pěti nebo šestiletý; yat—který; ahobhiḥ alpaiḥ—po několika dnech; prasādya—když uspokojil; vaikuṇṭham—Pána; avāpa — dosáhl; tat-padam—Jeho sídla.
Dhruva Mahārāja dosáhl tohoto vznešeného postavení, když mu bylo pouhých pět nebo šest let — poté, co se podrobil šestiměsíční askezi. Ale běda, významní kṣatriyové takového postavení nedosahují ani po podstoupení askeze trvající mnoho a mnoho let.
O Dhruvovi je zde řečeno, že byl kṣatra-bandhuḥ, tedy ne zcela zralý kṣatriya, jelikož jako pětiletý ještě neměl možnost podrobit se celému kšatrijskému výcviku. Kṣatriya i brāhmaṇa se musí podrobit příslušnému výcviku. Chlapec, který se narodí v bráhmanské rodině, není ještě brāhmaṇou. Musí být nejprve náležitě vychován a projít očistným procesem.
Velký mudrc Nārada Muni byl velmi hrdý, že má takového žáka-oddaného, jako byl Dhruva Mahārāja. Měl samozřejmě mnoho jiných žáků, ale s Dhruvou byl velice spokojený, protože Dhruva v jednom životě dosáhl prostřednictvím askeze Vaikuṇṭhy, což nedokázal žádný jiný syn krále ani rājarṣi v celém vesmíru. Král Bharata byl také velký oddaný, ale dosáhl Vaikuṇṭhaloky až po třech životech. I když se v prvním životě podroboval askezi v lese, stal se obětí přílišné náklonnosti k malému jelínkovi, a v příštím životě musel přijmout tělo jelena. Ani v těle jelena sice nezapomněl na své duchovní postavení, ale přesto musel počkat na další život, než dosáhl dokonalosti. Poté se narodil jako Jaḍa Bharata; byl již zcela osvobozený od veškerého hmotného zapletení a dosáhl povýšení na Vaikuṇṭhaloku. Dhruva Mahārāja je živým důkazem toho, že pokud někdo chce, může dosáhnout Vaikuṇṭhaloky v jednom životě, aniž by musel čekat mnoho dalších životů. Můj Guru Mahārāja, Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Prabhupāda, říkával, že každý z jeho žáků může dosáhnout Vaikuṇṭhaloky v tomto životě a nemusí čekat na další život, ve kterém by vykonával oddanou službu. Pouze je nutné být upřímný a svědomitý jako Dhruva Mahārāja. Za takových okolností je možné dosáhnout Vaikuṇṭhaloky a vrátit se domů, zpátky k Bohu, v jednom životě.