SLOKA 51
jñānam ajñāta-tattvāya
yo dadyāt sat-pathe ’mṛtam
kṛpālor dīna-nāthasya
devās tasyānugṛhṇate
jñānam—poznání; ajñāta-tattvāya—těm, kdo neznají pravdu; yaḥ — ten, kdo; dadyāt—dává; sat-pathe—na cestě pravdy; amṛtam—nesmrtelnost; kṛpāloḥ—vlídný; dīna-nāthasya—ochránce ubohých; devāḥ—polobozi; tasya—jemu; anugṛhṇate—dávají požehnání.
Příběh o Dhruvovi Mahārājovi představuje vznešené poznání určené k dosažení nesmrtelnosti. Ti, kdo neznají Absolutní Pravdu, tak mohou být dovedeni na cestu pravdy a ti, kdo se z transcendentální laskavosti stanou ochránci ubohých živých bytostí, automaticky sklidí zájem a požehnání polobohů.
Jñānam ajñāta je poznání, které nezná téměř nikdo na celém světě. Nikdo neví, co je ve skutečnosti Absolutní Pravda. Materialisté si velice zakládají na svém pokroku ve vzdělání, filozofické spekulaci a vědeckém poznání, ale o Absolutní Pravdě nevědí nic. Velký mudrc Maitreya proto říká, že oddaní musí seznamovat lidi s Absolutní Pravdou (tattva) a kázat učení Śrīmad-Bhāgavatamu po celém světě. Śrīla Vyāsadeva toto velké vědecké dílo sestavil především proto, že lidé nevědí vůbec nic o Absolutní Pravdě. Na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu, v prvním zpěvu, je řečeno, že učený mudrc Vyāsadeva sestavil tuto velkou Bhāgavata Purāṇu, aby odstranil nevědomost obyčejných lidí. Lidé neznají Absolutní Pravdu, a proto dal Nārada Vyāsadevovi pokyn, aby sepsal Śrīmad-Bhāgavatam. I ti, kdo se zajímají o pochopení pravdy, zpravidla jen spekulují a dojdou nanejvýš k pojetí neosobního Brahmanu. Jen velice málo lidí však skutečně zná Osobnost Božství.
Přednášení Śrīmad-Bhāgavatamu má především za cíl seznamovat lidi s Absolutní Pravdou, Nejvyšší Osobností Božství. Mezi neosobním Brahmanem, lokalizovanou Paramātmou a Nejvyšší Osobností Božství neexistuje v podstatě rozdíl, nicméně skutečné nesmrtelnosti dosáhneme teprve v okamžiku, kdy navážeme osobní styk s Nejvyšší Osobností. Skutečnou nesmrtelností je oddaná služba, která přivádí do společnosti Nejvyššího Pána. Čistí oddaní jsou ze soucitu k pokleslým duším velice laskaví k obyčejným lidem (kṛpālu) a šíří poznání Bhāgavatamu po celém světě. Laskavý oddaný se nazývá dīna-nātha, ochránce ubohých, nevědomých lidí. Pán Kṛṣṇa je také známý jako dīna-nātha nebo dīna-bandhu, ochránce a opravdový přítel ubohých živých bytostí, a Jeho čistý oddaný zaujímá stejné postavení. Oddaní Kṛṣṇy, dīna-nāthové, kteří káží o cestě oddané služby, jsou oblíbení i mezi polobohy. Lidé obvykle uctívají polobohy, zejména Pána Śivu, aby od nich získali hmotný prospěch, ale čistý oddaný, který káže o zásadách oddané služby tak, jak ji doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam, je nemusí uctívat — polobozi jsou s ním automaticky tak spokojeni, že mu dávají všechna svá požehnání. Jako se zaléváním kořene stromu voda přirozeně dostane i k jeho listům a větvím, podobně čistá oddaná služba Pánu automaticky uspokojuje všechny polobohy, kteří představují větve, výhonky a listy Nejvyšší Osobnosti Božství, a ti potom oddaného obdaří veškerým požehnáním.