SLOKA 24
mahad-guṇān ātmani kartum īśaḥ
kaḥ stāvakaiḥ stāvayate ’sato ’pi
te ’syābhaviṣyann iti vipralabdho
janāvahāsaṁ kumatir na veda
mahat—vznešené; guṇān—vlastnosti; ātmani—v sobě; kartum—projevit; īśaḥ—způsobilý; kaḥ—kdo; stāvakaiḥ—stoupenci; stāvayate—nabádá, aby byl chválen; asataḥ—neexistující; api—ačkoliv; te—oni; asya—jeho; abhaviṣyan—mohl by být; iti—takto; vipralabdhaḥ—podveden; jana—lidí; avahāsam—urážka; kumatiḥ—hlupák; na—ne; veda—ví.
Jak by inteligentní člověk, který je natolik způsobilý, že by mohl tyto vznešené vlastnosti mít, mohl dovolit svým stoupencům, aby ho za ně chválili, když je ve skutečnosti nemá? Chválit člověka slovy, že kdyby byl vzdělaný, mohl by být velkým učencem nebo velkou osobností, není nic jiného než podvádění. Hlupák, který přijímá takovou chválu, neví, že ho tato slova pouze urážejí.
To, že Pṛthu Mahārāja je inkarnací Nejvyšší Osobnosti Božství, si Pán Brahmā a další polobozi již ověřili, když mu přinesli mnohé nebeské dary. Jelikož však byl právě korunován, nemohl ještě své božské vlastnosti projevit činy, a proto nechtěl od oddaných přijímat chválu. Takzvané inkarnace Boha by si tedy měly vzít z chování krále Pṛthua ponaučení. Démoni bez božských vlastností nemají právo přijímat neoprávněnou chválu od svých stoupenců.