SLOKA 11
carameṇāśvamedhena
yajamāne yajuṣ-patim
vainye yajña-paśuṁ spardhann
apovāha tirohitaḥ
carameṇa—při poslední; aśva-medhena—oběti aśvamedha; yajamāne—když vykonával oběť; yajuḥ-patim—pro uspokojení Pána yajñi, Viṣṇua; vainye—syn krále Veny; yajña-paśum—zvíře, které mělo být obětováno v yajñi; spardhan—závistivý; apovāha—ukradl; tirohitaḥ—neviditelný.
Když Pṛthu Mahārāja vykonával poslední oběť koně (aśvamedha-yajñu), nikým neviděný král Indra ukradl koně, který měl být obětován. Udělal to ze své velké závisti vůči králi Pṛthuovi.
Král Indra je známý jako śata-kratu, což vyjadřuje, že vykonal sto obětí koně (aśvamedha-yajña). Měli bychom však vědět, že zvířata obětovaná při yajñi se nezabíjela. Pokud kněží během obřadu správným způsobem pronášeli védské mantry, obětované zvíře opět získalo nový život. To je zkouška úspěšné yajñi. Když král Pṛthu vykonával sto yajñí, Indra mu začal velmi závidět, neboť nechtěl, aby ho někdo překonal. Byl obyčejnou živou bytostí, a proto králi Pṛthuovi záviděl; jako neviditelný mu ukradl koně, čímž znemožnil vykonání yajñi.