SLOKA 32
tad brahma paramaṁ śuddhaṁ
satāṁ vartma sanātanam
vigarhya yāta pāṣaṇḍaṁ
daivaṁ vo yatra bhūta-rāṭ
tat—tyto; brahma—Vedy; paramam—nejvyšší; śuddham—čistou; satām—svatých osob; vartma—cestu; sanātanam—věčnou; vigarhya — když pomlouváte; yāta—nechť se vydáte; pāṣaṇḍam—k ateismu; daivam—božstvo; vaḥ—váš; yatra—kde; bhūta-rāṭ—vládce bhūtů.
Vy, stoupenci Bhūtapatiho, Pána Śivy, bezpochyby poklesnete na úroveň ateismu, neboť jste se rouhali pokynům Ved, které jsou čistou a nejvyšší cestou svatých osobností.
O Pánu Śivovi se zde hovoří jako o bhūta-rāṭovi. Bhūta je duch nebo osoba na úrovni hmotné kvality nevědomosti, a bhūta-rāṭ je tedy ten, kdo vládne bytostem, které jsou na nejnižší příčce hmotných kvalit. Jiný význam slova bhūta je “ten, kdo byl zplozen” nebo všeobecně cokoliv stvořeného, a v tomto smyslu může být Pán Śiva považován za otce tohoto hmotného světa. Zde však má Bhṛgu Muni na mysli Pána Śivu jako vůdce těch nejpokleslejších bytostí. O jejich vlastnostech jsme se již zmínili. Je známo, že se nemyjí, nosí dlouhé vlasy a jsou závislí na požívání omamných látek. Ve srovnání s cestou, kterou následují stoupenci Bhūtarāṭa, je védský systém nesrovnatelně lepší, neboť člověka povyšuje na úroveň duchovního života, k nejvyššímu věčnému cíli lidské civilizace. Rouhat se a veřejně odmítat védská pravidla vede k poklesu živé bytosti na úroveň ateismu.