SLOKA 31
tvan-māyayāddhā jana īśa khaṇḍito
yad anyad āśāsta ṛtātmano ’budhaḥ
yathā cared bāla-hitaṁ pitā svayaṁ
tathā tvam evārhasi naḥ samīhitum
tvat—Tvou; māyayā—iluzorní energií; addhā—jistě; janaḥ—lidé; īśa—ó můj Pane; khaṇḍitaḥ—odděleni; yat—protože; anyat—jiné; āśāste — touží; ṛta—skutečné; ātmanaḥ—od vlastního já; abudhaḥ—bez náležitého pochopení; yathā—jako; caret—pracuje; bāla-hitam—pro dobro svého dítěte; pitā—otec; svayam—osobně; tathā—tak; tvam—Ty, Pane; eva—jistě; arhasi naḥ samīhitum—prosím, jednej za mě.
Můj Pane, působením Tvé iluzorní energie zapomněly všechny živé bytosti v tomto hmotném světě na své skutečné, přirozené postavení a z nevědomosti neustále touží po hmotném štěstí v podobě společnosti, přátelství a lásky. Proto mě prosím nežádej, abych od Tebe přijal nějaký hmotný prospěch. Dej mi cokoliv, co pro mě považuješ za nejlepší, stejně jako otec dělá vše pro dobro svého syna, aniž by čekal na jeho žádost.
Povinností syna je záviset na otci, aniž by ho o něco žádal. Dobrý syn věří, že otec ví nejlépe, co je pro něho dobré. Stejně tak čistý oddaný nežádá od Pána žádný hmotný ani duchovní prospěch. Je zcela odevzdaný lotosovým nohám Pána a Pán se o něho stará, jak uvádí Bhagavad-gītā (18.66): ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi. Otec zná potřeby syna a dodává je a Nejvyšší Pán zná potřeby živých bytostí a štědře je poskytuje. Īśopaniṣad proto uvádí, že vše v tomto hmotném světě je úplné (pūrṇam idam). Potíž je v tom, že živé bytosti si ze zapomnětlivosti vytvářejí zbytečné požadavky a zaplétají se do hmotných činností. Výsledkem je nekonečný koloběh hmotných činností, jeden život za druhým.
Můžeme vidět různé druhy živých bytostí zapletených do převtělování a rozličných činností. Naší jedinou povinností je odevzdat se Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a nechat Ho, aby se o nás postaral, neboť On ví, co je pro nás dobré.
Pṛthu Mahārāja tedy Pánovi říká, že jako nejvyšší otec mu může udělit, cokoliv pro něho považuje za prospěšné. To je dokonalé postavení živé bytosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás proto ve Své Śikṣāṣṭace učí:
na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi
“Ó všemocný Pane! Nechci hromadit bohatství, nechci si užívat krásných žen a nechci mít ani mnoho stoupenců. Vše, co v životě chci, je vykonávat bezpříčinnou oddanou službu Tobě zrození za zrozením.”
Závěr zní, že čistý oddaný nemá od oddané služby očekávat žádný hmotný prospěch a také nemá být okouzlen plodonosnými činnostmi a filozofickou spekulací. Má být neustále zaměstnán příznivou službou Pánu. To je nejvyšší dokonalost života.