SLOKA 38
adṛṣṭāya namaskṛtya
nṛpaḥ sandarśitātmane
avyaktāya ca devānāṁ
devāya sva-puraṁ yayau
adṛṣṭāya—tomu, Jenž je mimo dosah hmotného pohledu; namaḥ-kṛtya—poklonil se; nṛpaḥ—král; sandarśita—zjevené; ātmane—Nejvyšší Duši; avyaktāya—Jenž je mimo projev hmotného světa; ca—také; devānām—polobohů; devāya—Nejvyššímu Pánu; sva-puram—do svého domu; yayau—vrátil se.
Král Pṛthu se pak s úctou poklonil Nejvyšší Osobnosti Božství, Svrchovanému Pánu všech polobohů. Přestože je Pán mimo dosah hmotného pohledu, zjevil se očím Mahārāje Pṛthua. Poté, co se král poklonil, vrátil se do svého domova.
Nejvyššího Pána nelze vidět hmotnýma očima, ale jakmile se hmotné smysly očistí připoutaností k transcendentální láskyplné službě Pánu, Pán se očím oddaného zjeví. Avyakta znamená “neprojevený”. I když je hmotný svět výtvorem Nejvyšší Osobnosti Božství, Pán je pro hmotné oči neprojevený. Mahārāja Pṛthu ovšem svou čistou oddanou službou získal duchovní oči. Pán je proto označen jako sandarśitātmā — přestože Ho obyčejnýma očima nelze spatřit, zjevuje se očím oddaného.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvacáté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Zjevení Pána Viṣṇua v obětní aréně Mahārāje Pṛthua”.