SLOKA 6
asaṁsaktaḥ śarīre ’sminn
amunotpādite gṛhe
apatye draviṇe vāpi
kaḥ kuryān mamatāṁ budhaḥ
asaṁsaktaḥ—nepřipoutaný; śarīre—k tělu; asmin—tomuto; amunā—takovým tělesným pojetím; utpādite—vytvořený; gṛhe—dům; apatye — děti; draviṇe—majetek; vā—nebo; api—také; kaḥ—kdo; kuryāt—činil by; mamatām—spřízněnost; budhaḥ—učený člověk.
Jak by učený člověk, který nemá žádný sklon k tělesnému pojetí života, mohl být tímto pojetím ve vztahu k domu, dětem, majetku a dalším tělesným produktům ovlivněn?
Védské obřady jsou bezpochyby určeny pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Viṣṇua, ale ve skutečnosti Ho neuspokojují. Spíše umožňují uspokojovat vlastní smysly s Pánovým svolením. Materialisté, kterým jde především o smyslový požitek, tak prostřednictvím védských obřadů dostávají oprávnění si užívat. Tomu se říká traiguṇya-viṣayā vedāḥ. Védské obřady se zakládají na třech kvalitách hmotné přírody. Ti, kdo překonali hmotné podmínění, nejeví o takové obřady zájem — zajímají se raději o vyšší povinnosti v rámci transcendentální láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Tato oddaná služba se nazývá nistraiguṇya a nemá nic společného s hmotným pojetím tělesného pohodlí.