SLOKA 23
tasya me tad-anuṣṭhānād
yān āhur brahma-vādinaḥ
lokāḥ syuḥ kāma-sandohā
yasya tuṣyati diṣṭa-dṛk
tasya—jeho; me—moje; tat—to; anuṣṭhānāt—vykonáváním; yān—to, co; āhuḥ—je řečeno; brahma-vādinaḥ—odborníky v oblasti védského poznání; lokāḥ—planety; syuḥ—stanou se; kāma-sandohāḥ—naplnění vytoužených cílů; yasya—Jehož; tuṣyati—je uspokojen; diṣṭa-dṛk—ten, který vidí osud všech.
Mahārāja Pṛthu řekl: Myslím, že vykonáváním svých královských povinností budu moci dospět k vytouženým cílům, které popisují odborníci v oblasti védského poznání. Toho lze bezpochyby dosáhnout potěšením Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána, který vidí osud všech.
Mahārāja Pṛthu klade zvláštní důraz na slovo brahma-vādinaḥ (“odborníky v oblasti védského poznání”). Brahma označuje Vedy, které se také nazývají śabda-brahma, “transcendentální zvuk”. Transcendentální zvuk není obyčejnou řečí, i když je zdánlivě zapsán obyčejným jazykem. Důkazy z védské literatury je třeba přijímat jako konečnou autoritu. Ve védské literatuře je mnoho informací a samozřejmě také informace o vykonávání královských povinností. Zodpovědný král, který plní svou určenou povinnost tím, že všem živým bytostem na své planetě poskytuje náležitou ochranu, je povýšen na nebeské planety. To také závisí na potěšení Nejvyššího Pána. Není pravda, že když někdo řádně plní své povinnosti, bude automaticky povýšen — povýšení závisí na spokojenosti Nejvyšší Osobnosti Božství. Z toho je třeba vyvodit konečný závěr, že člověk může dosáhnout vytouženého výsledku svých činností uspokojením Nejvyššího Pána. To rovněž potvrzuje druhá kapitola prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu:
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
Dokonalostí toho, jak člověk vykonává své určené povinnosti, je konečná spokojenost Nejvyššího Pána. Slovo kāma-sandohāḥ znamená “dosažení vytouženého výsledku”. Každý si přeje dosáhnout konečného cíle života, ale v moderní civilizaci si velcí vědci myslí, že lidský život nemá žádný plán. Tato naprostá nevědomost přivádí civilizaci do velkého nebezpečí. Lidé neznají přírodní zákony, které představují nařízení Nejvyšší Osobnosti Božství. Jelikož jsou prvotřídními ateisty, nevěří v existenci Boha a Jeho nařízení, a proto nevědí, jak příroda funguje. Následkem čiré nevědomostí lidí, dokonce i takzvaných vědců a filozofů, se z života stává nebezpečná hra, ve které lidské bytosti nevědí, zda dělají nějaký pokrok. Podle Śrīmad-Bhāgavatamu (7.5.30) dělají pokrok pouze do nejtemnějších oblastí hmotné existence. Adānta-gobhir viśatāṁ tamisram. Proto bylo založeno hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby dalo filozofům, vědcům a ostatním lidem náležité poznání o životním osudu. Každý by měl existence tohoto hnutí využít a poučit se o skutečném cíli života.