SLOKA 25
tat prajā bhartṛ-piṇḍārthaṁ
svārtham evānasūyavaḥ
kurutādhokṣaja-dhiyas
tarhi me ’nugrahaḥ kṛtaḥ
tat—proto; prajāḥ—moji drazí občané; bhartṛ—pána; piṇḍa-artham—dobro po smrti; sva-artham—vlastní zájem; eva—jistě; anasūyavaḥ—bez závisti; kuruta—vykonávejte; adhokṣaja—Nejvyšší Osobnost Božství; dhiyaḥ—s myšlenkami na Pána; tarhi—proto; me—mně; anugrahaḥ—milost; kṛtaḥ—učiněna.
Pṛthu Mahārāja pokračoval: Proto byste, moji drazí občané, měli pro posmrtné blaho svého krále řádně vykonávat své povinnosti podle vašeho postavení ve varṇě a āśramu a neustále myslet na Nejvyšší Osobnost Božství ve svém srdci. Tak ochráníte vlastní zájmy a udělíte svému králi milost co se týče jeho blaha po smrti.
V tomto verši jsou velice důležitá slova adhokṣaja-dhiyaḥ, která znamenají “vědomí Kṛṣṇy”. Jak král, tak občané by si měli být vědomi Kṛṣṇy, neboť jinak budou po smrti odsouzeni poklesnout do nižších životních druhů. Zodpovědná vláda musí vědomí Kṛṣṇy velice intenzívně učit pro dobro všech. Bez vědomí Kṛṣṇy nemohou být stát ani jeho občané zodpovědní. Pṛthu Mahārāja proto výslovně žádal občany, aby jednali s vědomím Kṛṣṇy, a také se velmi snažil učit je, jak mohou vědomí Kṛṣṇy získat. Souhrn vědomí Kṛṣṇy podává Bhagavad-gītā (9.27):
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
“Ať děláš cokoliv, jíš cokoliv, dáváš cokoliv jako milodar a podstupuješ jakoukoliv askezi, dělej to s vědomím Kṛṣṇy, pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.” Vlivem přísných zákonů hmotné přírody podléhá každý různým trestům, ale budou-li se všichni lidé včetně vládních zaměstnanců učit technikám duchovního života, pak se do svých činností nezapletou.