SLOKA 37

V minulém verši Pṛthu Mahārāja vysvětlil důležitost oddané služby pro vládce i občany státu a nyní vysvětluje, jak je možné se v ní pevně ustálit. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu poučoval Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, přirovnal oddanou službu Pánu k popínavé rostlině se slabým stonkem, která ke svému růstu potřebuje oporu stromu a také dostatečnou ochranu, aby vydržela. Při popisování způsobu ochrany rostlinky oddané služby Śrī Caitanya Mahāprabhu zvláště zdůraznil ochranu před přestupky vůči lotosovým nohám vaiṣṇavů. Takové přestupky se nazývají vaiṣṇava-aparādha. Aparādha znamená “přestupek”. Pokud se někdo opakovaně dopouští vaiṣṇava-aparādhy, všechen jeho pokrok v oddané službě se zastaví. I ten, kdo je v oddané službě velmi pokročilý, zničí pácháním přestupků u nohou vaiṣṇavy všechen svůj pokrok. V śāstrách stojí, že velký yogī Durvāsā Muni se dopustil vaiṣṇava-aparādhy, a musel proto rok cestovat po celém vesmíru — dokonce až na Vaikuṇṭhaloku — aby se bránil jejím důsledkům. Když se nakonec obrátil na Nejvyšší Osobnost Božství na Vaikuṇṭě, dokonce i Pán mu odmítl poskytnout ochranu. Na přestupky u nohou vaiṣṇavy si proto musíme dávat bedlivý pozor. Nejvážnější druh vaiṣṇava-aparādhy se nazývá gurv-aparādha, přestupky u lotosových nohou duchovního mistra. Tato gurv-aparādha je považována za nejvážnější přestupek při zpívání svatého jména Nejvyšší Osobnosti Božství. Guror avajñā śruti-śāstra-nindanam (Padma Purāṇa). Neposlušnost vůči duchovnímu mistru a pomlouvání védské literatury patří k prvním z deseti přestupků, kterých je třeba se při zpívání svatého jména Pána vyvarovat.

Jednoduchou definici vaiṣṇavy podal Śrī Caitanya Mahāprabhu: vaiṣṇava je ten, kdo člověku ihned připomene Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. V tomto verši jsou zmíněni vaiṣṇavové i brāhmaṇové. Vaiṣṇava je učený brāhmaṇa, a proto se označuje jako brāhmaṇa-vaiṣṇava, brāhmaṇa-paṇḍita nebo jako vaiṣṇava a brāhmaṇa. U vaiṣṇavy se tedy předpokládá, že již je brāhmaṇou, ale pokud je někdo brāhmaṇa, ještě to nemusí znamenat, že se jedná o ryzího vaiṣṇavu. Brāhmaṇou se stává ten, kdo pochopí svou čistou totožnost (brahma jānāti). Jeho pochopení Absolutní Pravdy se zakládá hlavně na neosobním pohledu. Když se ovšem brāhmaṇa povznese na úroveň osobního pochopení Nejvyššího Boha, stane se vaiṣṇavou a převýší dokonce i brāhmaṇu. Z hmotného hlediska je postavení brāhmaṇy v lidské společnosti nejvyšší, ale vaiṣṇava je transcendentální dokonce i brāhmaṇovi. Jak brāhmaṇa, tak vaiṣṇava jsou duchovně pokročilí. Kvalifikacemi brāhmaṇy jsou podle Bhagavad-gīty pravdomluvnost, mentální vyrovnanost, ovládání smyslů, snášenlivost, jednoduchost, poznání Absolutní Pravdy, pevná víra v písma a praktické uplatňování bráhmanských vlastností v životě. Pokud se někdo se všemi těmito vlastnostmi ještě navíc plně zaměstná transcendentální láskyplnou službou Pánu, stává se vaiṣṇavou. Pṛthu Mahārāja varuje své občany, kteří skutečně oddaně slouží Pánu, aby se měli na pozoru před přestupky vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Přestupky u jejich lotosových nohou jsou tak zhoubné, že způsobily zkázu i potomkům Yadua, kteří se narodili v rodině Pána Kṛṣṇy. Nejvyšší Osobnost Božství nestrpí žádný přestupek u lotosových nohou brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Vládci a vládní služebníci někdy vlivem svého postavení brāhmaṇy a vaiṣṇavy zanedbávají, aniž by věděli, že takový přestupek bude příčinou jejich zkázy.