SLOKA 52

Bez šíření bráhmanské kultury a bez řádné vládní ochrany nelze náležitě udržet žádnou společenskou úroveň. To zde uznávají poddaní Mahārāje Pṛthua, který dokázal udržet úžasnou úroveň své vlády díky svému postavení v kvalitě čistého dobra. Slovo vivṛddha-sattvāya je významné. V hmotném světě existují tři kvality — dobro, vášeň a nevědomost. Člověk se musí oddanou službou povznést z úrovně nevědomosti na úroveň dobra. Neexistuje jiný prostředek, jak se z nejnižšího životního stádia povýšit do nejvyššího, než vykonávání oddané služby. Předchozí kapitoly Śrīmad-Bhāgavatamu sdělují, že z nejnižšího postavení do nejvyššího se lze povznést pouhým stykem s oddanými a pravidelným nasloucháním Śrīmad-Bhāgavatamu z jejich úst.

“Když se oddaný zaměstná oddanou službou na prvních úrovních naslouchání a opěvování, pak mu Pán, který sídlí v srdci každého, pomůže očistit jeho srdce.” (Bhāg. 1.2.17) Postupnou očistou se člověk zbaví vlivu vášně a nevědomosti a dostane se na úroveň dobra. Výsledkem styku s kvalitami vášně a nevědomosti je chtíč a chamtivost. Když se však člověk povznese na úroveň dobra, je spokojený v jakýchkoliv životních podmínkách a chtíč ani chamtivost ho neovlivňují. Taková mentalita je známkou dosažení úrovně dobra. Dále je třeba toto dobro transcendovat a povznést se do čistého dobra, zvaného vivṛddha-sattva neboli “pokročilé stádium dobra”. V tomto stádiu lze vyvinout vědomí Kṛṣṇy. Proto je Mahārāja Pṛthu osloven jako vivṛddha-sattva neboli ten, kdo je v transcendentálním postavení. Přesto však pro dobro lidské společnosti sestoupil z transcendentálního postavení čistého oddaného do postavení brāhmaṇy a kṣatriyi, a tak svou osobní mocí chránil celý svět. Ačkoliv byl králem, kṣatriyou, jakožto vaiṣṇava byl také brāhmaṇou. Jako brāhmaṇa mohl občany náležitě poučit a jako kṣatriya jim byl schopen poskytnout náležitou ochranu. Poddané Mahārāje Pṛthua tak v každém ohledu chránil dokonalý král.