No edit permissions for Čeština

SLOKA 10

adhanā api te dhanyāḥ
sādhavo gṛha-medhinaḥ
yad-gṛhā hy arha-varyāmbu-
tṛṇa-bhūmīśvarāvarāḥ

adhanāḥ—nepříliš bohatí; api—ačkoliv; te—oni; dhanyāḥ—slavní; sādhavaḥ—světci; gṛha-medhinaḥ—lidé připoutaní k rodinnému životu; yat-gṛhāḥ—jejichž domy; hi—jistě; arha-varya—nejctihodnější; ambu — voda; tṛṇa—tráva; bhūmi—země; īśvara—pán; avarāḥ—služebníci.

Člověk, který není příliš bohatý a lpí na rodinném životě, se velice proslaví, jsou-li v jeho domě přítomni světci. Proslaví se dům samotný, pán domu i služebníci, kteří vznešeným hostům nabízejí vodu, místo k sezení a předměty na uvítání.

Nevlastní-li člověk bohatství, není po hmotné stránce slavný, a je-li příliš připoutaný k rodinnému životu, není slavný ani po duchovní stránce. Světci jsou však připraveni navštívit i domov chudáka nebo člověka, který příliš lpí na hmotném rodinném životě. Když k tomu dojde, majitel domu a jeho služebníci se proslaví, neboť přichystají vodu pro umytí světcových nohou, nabídnou mu místo k sezení a další věci pro jeho uvítání. I bezvýznamný člověk se tedy proslaví požehnáním světce, který přijde do jeho domu. Hospodář proto podle védského zvyku zve světce do svého domu, aby získal jejich požehnání. Tento systém je v Indii běžný dodnes, a proto ať jdou světci kamkoliv, hospodáři je hostí a na oplátku dostávají příležitost získat transcendentální poznání. Sannyāsī je proto povinen cestovat všude ve prospěch hospodářů, kteří obvykle nevědí nic o hodnotách duchovního života.

Lze namítat, že ne všichni hospodáři jsou bohatí a že člověk nemůže uvítat velké světce či kazatele, protože je vždy doprovázejí jejich žáci. Má-li hospodář uvítat nějakého světce, musí uvítat také jeho doprovod. V śāstrách je řečeno, že Durvāsa Muni vždy cestoval v doprovodu šedesáti tisíc žáků, a když došlo v jejich uvítání k malé nesrovnalosti, velice se rozzlobil a někdy svého hostitele proklel. Skutečnost je taková, že každý hospodář může bez ohledu na své postavení či finanční situaci uvítat vznešené hosty alespoň s velkou oddaností a nabídnout jim vodu k pití, neboť ta je dostupná všude. V Indii je zvykem nabídnout sklenici vody (pokud nemůžeme nabídnout jídlo) i obyčejnému člověku, který přijde nenadále na návštěvu. Nemáme-li vodu, můžeme nabídnout místo k sezení; i kdyby to měly být slaměné rohože. A nemáme-li žádnou slaměnou rohož, můžeme rychle vytřít podlahu a požádat hosta, aby se posadil na ni. Předpokládejme, že hospodář nemůže udělat ani to — potom může jednoduše přijmout hosta se sepjatýma rukama a říci: “Vítejte!” A není-li tohoto schopen, měl by velice litovat svého ubohého postavení, ronit slzy a s celou svou rodinou — ženou a dětmi — se alespoň poklonit. Tak může uspokojit každého hosta; i v případě, že se jedná o světce nebo krále.

« Previous Next »