SLOKA 12
svāgataṁ vo dvija-śreṣṭhā
yad-vratāni mumukṣavaḥ
caranti śraddhayā dhīrā
bālā eva bṛhanti ca
su-āgatam—uvítání; vaḥ—vám; dvija-śreṣṭhāḥ—nejlepší z brāhmaṇů; yat—jejichž; vratāni—sliby; mumukṣavaḥ—těch, kdo touží po osvobození; caranti—chovají se; śraddhayā—s velkou vírou; dhīrāḥ—ovládnutí; bālāḥ—chlapci; eva—jako; bṛhanti—dodržují; ca—také.
Mahārāja Pṛthu čtyři Kumāry uvítal, přičemž je oslovil jako nejlepší z brāhmaṇů. Vítal je slovy: Od narození přísně dodržujete slib celibátu, a přestože dobře znáte cestu osvobození, ponecháváte si těla malých dětí.
Zvláštní důležitost Kumārů spočívá v tom, že byli brahmacārīny; od narození žili v celibátu. Ponechávali si těla malých dětí ve věku čtyř nebo pěti let. Když dítě dospívá, smysly jsou občas rozrušeny a celibát začíná být obtížný. Kumārové proto záměrně zůstávali dětmi, neboť dětské smysly sex nikdy nerozruší. Tím je život Kumārů významný, a proto je Mahārāja Pṛthu oslovil jako nejlepší z brāhmaṇů. Nejenže se narodili nejlepšímu brāhmaṇovi (Pánu Brahmovi), ale jsou osloveni jako dvija-śreṣṭhāḥ (“nejlepší z brāhmaṇů”), protože jsou také vaiṣṇavy. Jak jsme již vysvětlili, mají svou vlastní sampradāyu (učednickou posloupnost), která se dochovala až do dnešní doby — je známá jako Nimbārka-sampradāya a je jednou ze čtyř sampradāyí vaiṣṇavských ācāryů. Co se týče Kumārů, Mahārāja Pṛthu zvláště ocenil jejich postavení, protože dodržovali slib brahmacaryi od samotného počátku svého života. Oslovil je jako vaiṣṇava-śreṣṭhāḥ, a tím také vyjádřil své velké ocenění vaiṣṇavismu. Vaiṣṇavovi se má každý poklonit, aniž by se ohlížel na jeho původ. Vaiṣṇave jāti-buddhiḥ. Nikdo nemá hodnotit vaiṣṇavu podle původu. Vaiṣṇava je vždy nejlepším z brāhmaṇů, a proto mu má každý vzdávat veškerou úctu; nejen jako brāhmaṇovi, ale jako nejlepšímu z brāhmaṇů.