SLOKA 13
kaccin naḥ kuśalaṁ nāthā
indriyārthārtha-vedinām
vyasanāvāpa etasmin
patitānāṁ sva-karmabhiḥ
kaccit—zdali; naḥ—naše; kuśalam—štěstí; nāthāḥ—ó mistři; indriya-artha—smyslový požitek jako nejvyšší životní cíl; artha-vedinām—ti, kteří chápou jedině smyslový požitek; vyasana—nemoc; āvāpe—dostali; etasmin—v této hmotné existenci; patitānām—ti, kteří poklesli; sva-karmabhiḥ—svým vlastním jednáním.
Pṛthu Mahārāja se dotazoval mudrců na osoby, které jsou zapletené v této nebezpečné hmotné existenci kvůli svému minulému jednání: Mohou být tito lidé, jejichž jediným cílem je smyslový požitek, požehnáni nějakým štěstím?
Mahārāja Pṛthu se Kumārů neptal, jak se daří jim, neboť jejich situace je vždy příznivá díky tomu, že žijí v celibátu. Neustále kráčejí cestou osvobození, a proto jim nemohlo hrozit žádné neštěstí. Brāhmaṇové a vaiṣṇavové, kteří se přísně drží cesty duchovního pokroku, jsou vždy obdařeni štěstím. Pṛthu Mahārāja se ptal kvůli sobě, jelikož byl v postavení gṛhasthy a měl na starosti správu království. Nejenže jsou králové gṛhasthové, kteří obvykle holdují smyslovému požitku, ale navíc někdy jezdí na lov, aby se naučili zabíjet (neboť jinak by těžko mohli bojovat proti svým nepřátelům). Takové věci nejsou příznivé. Kṣatriyům jsou dovoleny čtyři druhy hříšných činností — mít nedovolený pohlavní styk se ženami, jíst maso, požívat omamné látky a hazardovat. Z politických důvodů se někdy k těmto hříšným činnostem musí uchýlit. Kṣatriyové neodmítají hazardní hry. Názorným příkladem jsou Pāṇḍuovci — když je jejich protivníci v čele s Duryodhanou vyzvali ke hře v kostky, při které měli vsadit celé království, nemohli odmítnout, a tak přišli o království a jejich manželka byla zneuctěna. Také nemohou odmítnout výzvu protivníka k boji. Proto se po zvážení všech těchto skutečností Pṛthu Mahārāja zeptal, zda existuje nějaká příznivá cesta. Život gṛhasthy je nepříznivý, protože gṛhastha má vědomí orientované na smyslový požitek a situace toho, kdo se věnuje uspokojování smyslů, je vždy velice nebezpečná. Tento hmotný svět je padaṁ padaṁ yad vipadāṁ na teṣām, nebezpečný na každém kroku (Bhāg. 10.14.58). Každý v něm těžce zápasí o smyslový požitek. Mahārāja Pṛthu na tyto věci jasně poukázal a zeptal se čtyř Kumārů na pokleslé bytosti, které hnijí v hmotném světě kvůli svým minulým hříšným činnostem. Mají nějakou možnost věnovat se duchovnímu životu? V tomto verši je velice důležité slovo indriyārthārtha-vedinām, které se vztahuje na ty, jejichž jediným cílem je uspokojovat své smysly. Rovněž jsou označováni jako patitānām, pokleslí. Za vznešeného lze považovat jedině toho, kdo ukončil všechny činnosti určené k uspokování smyslů. Další významné slovo je sva-karmabhiḥ. Živá bytost poklesne na základě svých minulých hříšných činností. Každý je zodpovědný za své pokleslé postavení, jelikož si ho způsobil vlastním jednáním. Když změní své činnosti v oddanou službu, jeho příznivý život začíná.