SLOKA 18
sanat-kumāra uvāca
sādhu pṛṣṭaṁ mahārāja
sarva-bhūta-hitātmanā
bhavatā viduṣā cāpi
sādhūnāṁ matir īdṛśī
sanat-kumāraḥ uvāca—Sanat-kumāra řekl; sādhu—svatý; pṛṣṭam—dotaz; mahārāja—můj milý králi; sarva-bhūta—všechny živé bytosti; hita-ātmanā—tím, kdo přeje dobro všem; bhavatā—tebou; viduṣā—učeným; ca—a; api—ačkoliv; sādhūnām—svatých osob; matiḥ—inteligence; īdṛśī—taková.
Sanat-kumāra řekl: Můj milý králi Pṛthu, ptáš se mě velice pěkně. Takové otázky přinášejí prospěch všem živým bytostem, zvláště když je kladeš ty, jenž neustále myslíš na dobro ostatních. Ptáš se, přestože víš vše, neboť tak se chovají svaté osoby. Tato inteligence odpovídá tvému postavení.
Mahārāja Pṛthu byl s transcendentální vědou dobře obeznámený, ale přesto před Kumāry vystupoval, jako by o ní nic nevěděl. Jde o to, že i když je někdo velmi vznešený a všechno ví, má tomu, kdo je výše postavený, klást otázky. Například Arjuna znal veškerou transcendentální vědu, ale přesto se Kṛṣṇy ptal, jako kdyby ji neznal. Také Pṛthu Mahārāja věděl vše, ale před Kumāry vystupoval, jako by nevěděl nic. Otázky, které vznešené osoby kladou Nejvyššímu Pánu nebo Jeho oddaným, jsou totiž určeny pro blaho všech. Proto někdy velké osobnosti zaujímají takovýto postoj a táží se vyšších autorit, neboť neustále myslí na dobro druhých.