SLOKA 17
maitreya uvāca
pṛthos tat sūktam ākarṇya
sāraṁ suṣṭhu mitaṁ madhu
smayamāna iva prītyā
kumāraḥ pratyuvāca ha
maitreyaḥ uvāca—velký mudrc Maitreya pokračoval; pṛthoḥ—krále Pṛthua; tat—ten; sūktam—védský závěr; ākarṇya—když slyšel; sāram—velice závažný; suṣṭhu—příhodný; mitam—stručný a výstižný; madhu—sladký na poslech; smayamānaḥ—s úsměvem; iva—jako; prītyā — z velkého uspokojení; kumāraḥ—ten, kdo žije v celibátu; pratyuvāca — odpověděl; ha—takto.
Velký mudrc Maitreya pokračoval: Když Sanat-kumāra, nejlepší z těch, kdo žijí v celibátu, vyslechl řeč Pṛthua Mahārāje, která byla smysluplná, příhodná, plná výstižných slov a velice sladká na poslech, spokojeně se usmál a začal hovořit.
Řeč Pṛthua Mahārāje v přítomnosti Kumārů byla chvályhodná z mnoha důvodů. Každý proslov se má skládat z vybraných slov, velice sladkých na poslech a odpovídajících situaci. Taková řeč se označuje jako smysluplná. Proslov Mahārāje Pṛthua všechny tyto podmínky splňoval, protože se jedná o dokonalého oddaného. Je řečeno: yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ — “U toho, kdo s oddaností a neochvějnou vírou v Nejvyšší Osobnost Božství slouží Pánovi, se projeví všechny dobré vlastnosti.” (Bhāg. 5.18.12) Kumārové byli tedy velice spokojeni a Sanat-kumāra začal hovořit.