SLOKA 30
indriyair viṣayākṛṣṭair
ākṣiptaṁ dhyāyatāṁ manaḥ
cetanāṁ harate buddheḥ
stambas toyam iva hradāt
indriyaiḥ—smysly; viṣaya—smyslové předměty; ākṛṣṭaiḥ—přitahované; ākṣiptam—vzrušená; dhyāyatām—když na ně neustále myslí; manaḥ—mysl; cetanām—vědomí; harate—je ztraceno; buddheḥ—inteligence; stambaḥ—vysoká stébla; toyam—vodu; iva—jako; hradāt—z jezera.
Když jsou mysl a smysly přitahované smyslovými předměty za účelem požitku, mysl to vzruší. Výsledkem neustálého přemýšlení o smyslových předmětech je, že živá bytost téměř ztratí své skutečné vědomí, stejně jako vzrostlé rákosí postupně vysuší všechnu vodu z jezera.
Tento verš velice pěkně vysvětluje, jak se naše původní vědomí Kṛṣṇy znečišťuje a jak postupně téměř zapomeneme na svůj vztah s Nejvyšším Pánem. Jeden z předchozích veršů doporučuje zůstávat neustále ve styku s oddanou službou Pánu, aby planoucí oheň oddané služby mohl postupně spálit na prach všechny hmotné touhy, a my se mohli osvobodit od opakovaného zrození a smrti. To je rovněž způsob, jak si můžeme nepřímo udržovat pevnou víru v lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství. Když mysli dovolíme neustále myslet na smyslový požitek, stane se příčinou našeho hmotného otroctví. Je-li mysl plná myšlenek na uspokojování smyslů, pak přestože toužíme po vědomí Kṛṣṇy, nemůžeme kvůli svému zvyku na smyslový požitek zapomenout. Přijme-li někdo sannyās, ale nedokáže ovládat mysl, bude i nadále myslet na předměty smyslového požitku — rodinu, společnost, drahý dům a podobně. I když odejde do Himalájí nebo do lesa, jeho mysl bude i nadále upřena na uspokojování smyslů, a to ovlivní jeho inteligenci. Je-li ovlivněna inteligence, člověk postupně ztratí svou původní chuť pro vědomí Kṛṣṇy.
Zde uvedený příklad je velice výstižný. Pokud velké jezero ze všech stran obklopuje vysoká tráva kuśa, jejíž stébla se podobají sloupům, jeho voda časem vyschne. Stejným způsobem vysychá čistá voda vědomí, když přibývá vysokých stébel hmotných tužeb. Proto je třeba hned na začátku tato stéba trávy kuśa vytrhat a zahodit. Śrī Caitanya Mahāprabhu učil, že pokud se hned zpočátku nezbavíme nežádoucí trávy na rýžovištích, bude spotřebovávat hnojivo a vodu, a rýže uschne. Hmotná touha po smyslovém požitku je příčinou našeho pádu do tohoto hmotného světa, a proto nás sužuje trojí utrpení a opakované zrození, smrt, stáří a nemoc. Pokud však své touhy nasměrujeme k transcendentální láskyplné službě Pánu, očistí se. Touhy nemůžeme zabít — musíme je očistit od různých označení. Budeme-li si neustále myslet, že jsme příslušníky určitého národa, společnosti či rodiny, a ustavičně o nich uvažovat, úplně se zapleteme do podmíněného života zrození a smrti. Vztáhneme-li však své touhy na službu Pánu, očistí se, a tak se okamžitě zbavíme hmotného znečištění.