SLOKA 14
sampīḍya pāyuṁ pārṣṇibhyāṁ
vāyum utsārayañ chanaiḥ
nābhyāṁ koṣṭheṣv avasthāpya
hṛd-uraḥ-kaṇṭha-śīrṣaṇi
sampīḍya—ucpáním; pāyum—otvoru konečníku; pārṣṇibhyām—lýtky; vāyum—vzduch, který stoupá vzhůru; utsārayan—tlačil nahoru; śanaiḥ—postupně; nābhyām—pupkem; koṣṭheṣu—v srdci a hrdle; avasthāpya—upnul; hṛt—v srdci; uraḥ—vzhůru; kaṇṭha—hrdlo; śīrṣaṇi—mezi obočím.
Mahārāja Pṛthu seděl v patřičné jógové pozici: kotníky ucpal otvor svého konečníku, stlačil své pravé a levé lýtko a postupně zdvíhal svůj životní vzduch vzhůru — nejprve do pupečního okruhu, poté do srdce a hrdla a nakonec ho vytlačil do ústředního postavení mezi obočím.
Tato sedová pozice se nazývá muktāsana. Poté, co se yogī naučí dodržovat přísné usměrňující zásady ovládající spánek, jídlo a sex, může praktikovat různé sedové pozice. Konečným cílem yogy je umožnit člověku, aby opustil toto tělo podle své svobodné vůle. Ten, kdo dosáhl vrcholu yogy, může žít v těle tak dlouho, jak si přeje, a nebo — není-li ještě dokonalý — může tělo opustit a přemístit se na jakékoliv místo uvnitř či vně vesmíru. Někteří yogīni opouštějí svá těla, aby se dostali na vyšší planetární systémy a užívali si tamního hmotného pohodlí. Inteligentní yogīni ale již nechtějí v tomto hmotném světě ztrácet čas a o hmotné pohodlí na vyšších planetárních systémech se nezajímají; přejí si dostat se přímo do duchovního nebe — zpátky domů, zpátky k Bohu.
Z tohoto verše vyplývá, že Mahārāja Pṛthu netoužil po dosažení vyšších planetárních systémů. Chtěl se okamžitě vrátit domů, zpátky k Bohu. Přestože po realizaci vědomí Kṛṣṇy ukončil veškeré praktikování mystické yogy, využil svých dřívějších zkušeností a ihned zaujal postavení brahma-bhūta, aby svůj návrat k Bohu urychlil. Cílem tohoto konkrétního āsanu zvaného muktāsana (“sed osvobození”) je dosáhnout úspěchu v procesu kuṇḍalinī-cakra a postupně pozdvihnout život z mūlādhāra-cakry do svādhiṣṭhāna-cakry, poté do maṇipūra-cakry, anāhata-cakry, viśuddha-cakry a nakonec do ājñā-cakry. Když yogī dosáhne ājñā-cakry, která se nachází mezi obočím, je schopen prorazit ven brahma-randhrou, otvorem v lebce. Poté se může přemístit na kteroukoliv planetu podle svého přání, až po duchovní království Vaikuṇṭhy nebo Kṛṣṇaloku. Předpokladem pro návrat k Bohu je tedy dosažení úrovně brahma-bhūta. Ti, kdo jsou ve vědomí Kṛṣṇy a praktikují bhakti-yogu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam), se však mohou vrátit k Bohu i bez použití muktāsany. Jejím účelem je dospět na úroveň brahma-bhūta, neboť jinak se nelze do duchovního nebe dostat. Bhagavad-gītā (14.26) uvádí:
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
Bhakti-yogī, který praktikuje bhakti-yogu, je vždy na úrovni brahma-bhūta (brahma-bhūyāya kalpate). Je-li schopen se na této úrovni udržet, vstoupí po smrti automaticky do duchovního nebe a vrátí se k Bohu. Oddaný proto nemusí litovat, že nepraktikoval proces kuṇḍalinī-cakra, postupné procházení šesti cakrami. Co se týče Mahārāje Pṛthua, měl již tento proces nacvičený, a jelikož nechtěl čekat na přirozenou smrt, využil systému ṣaṭ-cakra, opustil tělo z vlastní vůle a okamžitě vstoupil do duchovního nebe.