SLOKA 15
yad uktaṁ pathi dṛṣṭena
giriśena prasīdatā
tad dhyāyanto japantaś ca
pūjayantaś ca saṁyatāḥ
yat—to; uktam—řečené; pathi—na cestě; dṛṣṭena—během setkání; giriśena—Pánem Śivou; prasīdatā—velice uspokojeni; tat—to; dhyāyantaḥ—meditovali; japantaḥ ca—také zpívali; pūjayantaḥ ca—také uctívali; saṁyatāḥ—s velkou pozorností.
Poté, co Prācīnabarhiho synové opustili domov, aby podstoupili askezi, setkali se s Pánem Śivou, který je ze své velké milosti poučil o Absolutní Pravdě. Všichni Pracetové meditovali o jeho pokynech, opěvovali je a uctívali s velkou péčí a pozorností.
Je jasné, že aby někdo mohl vykonávat askezi — či obecně jakýkoliv druh oddané služby — potřebuje vedení duchovního mistra. Zde je výslovně řečeno, že deset synů Mahārāje Prācīnabarhiho poctil svou přítomností Pán Śiva, který jim ze své velké laskavosti udělil pokyny ohledně praktikování askeze. Stal se ve skutečnosti jejich duchovním mistrem a oni jako žáci také vzali jeho slova natolik vážně, že pouhou meditací o jeho pokynech (dhyāyantaḥ) dosáhli dokonalosti. V tom spočívá tajemství úspěchu. Poté, co byl žák zasvěcen a získal pokyny od duchovního mistra, má o nich bez váhání začít uvažovat a nenechat se rozptylovat ničím jiným. To je také závěr Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura, který při vysvětlování jednoho verše z Bhagavad-gīty (vyavasāyātmikā buddhir ekeha kuru-nandana, Bg. 2.41) poukazuje na to, že příkaz duchovního mistra je smyslem žákova života. Žák nemá uvažovat o tom, zda půjde zpátky domů, zpátky k Bohu — jeho první starostí má být, jak splní příkaz svého duchovního mistra. Má tedy neustále meditovat o pokynu duchovního mistra — to je dokonalá meditace. A má o něm nejen meditovat, ale také nalézt prostředky, jimiž ho dokonale uctí a vykoná.