SLOKA 26
sa tān prapannārti-haro
bhagavān dharma-vatsalaḥ
dharma-jñān śīla-sampannān
prītaḥ prītān uvāca ha
saḥ—Pán Śiva; tān—je; prapanna-ārti-haraḥ—ten, kdo zažehnává veškerá nebezpečí; bhagavān—pán; dharma-vatsalaḥ—jemuž jsou velice drahé náboženské zásady; dharma-jñān—ty, kteří mají na paměti náboženské zásady; śīla-sampannān—dobrého chování; prītaḥ—potěšený; prītān—s mírným chováním; uvāca—mluvil s nimi; ha—v minulosti.
Pracetové Pána Śivu potěšili, protože Pán Śiva je všeobecně ochráncem zbožných a mírných. Byl s princi velice spokojen a promluvil těmito slovy.
Viṣṇu neboli Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je známý jako bhakta-vatsala a zde vidíme, že Pán Śiva je označen jako dharma-vatsala. Tato slova samozřejmě označují toho, kdo žije podle náboženských zásad. To je zřejmé. Mají však ještě dodatečný význam: Pán Śiva někdy musí jednat s bytostmi, které jsou pod vlivem kvalit vášně a nevědomosti. Tyto osoby obvykle nejsou příliš zbožné a nejednají podle náboženských zásad; někdy se jim však podřizují, když uctívají Pána Śivu pro nějaký hmotný zisk. Jakmile Pán Śiva vidí, že se jeho oddaní řídí náboženskými zásadami, dá jim svá požehnání. Pracetové, Prācīnabarhiho synové, byli povahou velice zbožní a mírní, a proto s nimi byl Pán Śiva okamžitě spokojen. Bylo mu jasné, že jsou syny vaiṣṇavů, a proto přednesl následující modlitby Nejvyššímu Pánu.