SLOKA 33

Jakmile Pán inspiruje oddaného, aby Mu složil modlitbu, oddaný Ho ihned začne velebit slovy: “Sláva Tobě, můj Pane!” Pán je oslavovaný, protože je považován za hlavní ze všech seberealizovaných duší. Ve Vedách (Kaṭha Upaniṣad 2.2.13) je řečeno: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām — Nejvyšší Bytost, Osobnost Božství, je hlavní živou bytostí mezi všemi živými bytostmi. Existují různé druhy individuálních živých bytostí — některé z nich žijí v tomto hmotném světě a jiné v duchovním. Ty, které jsou v duchovním světě, se nazývají “zcela seberealizované”, neboť na duchovní úrovni živá bytost nezapomíná na svou službu Pánu. Proto jsou všichni obyvatelé duchovního světa, kteří oddaně slouží Pánu, věčně neochvějní, neboť chápou postavení Nejvyšší Bytosti a také své přirozené individuální postavení. Pán je tedy známý jako nejdokonalejší seberealizovaná duše mezi seberealizovanými dušemi. Nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Když je individuální duše upevněná ve svém poznání Pána jakožto Nejvyšší Bytosti, nachází se v dokonale příznivém postavení. Pán Śiva se zde modlí, aby milostí Pána mohl v tomto postavení zůstat věčně.

Nejvyšší Pán je naprosto dokonalý a Sám učí, že kdo Ho uctívá, dosáhne také dokonalosti. Bhagavad-gītā (15.15) uvádí: mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca. Pán sídlí jako Nadduše v srdci každého, ale ke Svým oddaným je tak laskavý, že jim udílí pokyny, jak mohou dále pokročit. Když přijímají pokyny z naprosto dokonalého zdroje, nemohou se dostat na scestí. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (10.10): dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te. Pán je neustále připraven dát čistému oddanému pokyny, které mu pomohou k dalšímu pokroku v oddané službě. Protože Pán dává pokyny jako sarvātmā, Nadduše, Śiva se Mu klaní se slovy sarvātmā ātmane namaḥ. Individuální duše se nazývá ātmā a Pán se nazývá také ātmā či Paramātmā. Jelikož sídlí v srdci každého, je známý jako nejvyšší ātmā, a proto Mu oddaní vzdávají veškeré poklony. V této souvislosti si můžeme připomenout modlitbu královny Kuntī v prvním zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.8.20):

Pro paramahaṁsy, nejpokročilejší oddané, kteří jsou zcela prosti veškerého znečištění hmotného světa, má Pán neustále připravené pokyny. Takové vznešené oddané vždy poučuje, jak mohou zůstat pevní v oddané službě. O podobném námětu pojednává verš ātmārāma (Bhāg. 1.7.10):

Slovo ātmārāma označuje ty, kdo se nezajímají o hmotný svět a usilují pouze o duchovní realizaci. Tyto seberealizované osoby se obvykle dělí do dvou kategorií — na impersonalisty a personalisty. I impersonalisté se však stanou oddanými, když je upoutají transcendentální osobní vlastnosti Pána. Pán Śiva chtěl tedy zůstat neochvějným oddaným Nejvyšší Osobnosti Božství, Vāsudeva. Jak vysvětlí následující verše, Pán Śiva si nikdy nepřeje splynout s Nejvyšším Pánem jako impersonalisté. Naopak — považuje za štěstí, zůstane-li neochvějný v pochopení Pána jako Nejvyšší Bytosti. S tímto pochopením lze realizovat, že všechny živé bytosti včetně Pána Śivy, Pána Brahmy a dalších polobohů jsou služebníky Nejvyšší Osobnosti Božství.