SLOKA 67
kas tvat-padābjaṁ vijahāti paṇḍito
yas te ’vamāna-vyayamāna-ketanaḥ
viśaṅkayāsmad-gurur arcati sma yad
vinopapattiṁ manavaś caturdaśa
kaḥ—kdo; tvat—Tvoje; pada-abjam—lotosové nohy; vijahāti—vyhýbá se; paṇḍitaḥ—učený; yaḥ—kdo; te—Tobě; avamāna—vysmívá se; vyayamāna—snižuje; ketanaḥ—toto tělo; viśaṅkayā—nepochybně; asmat—náš; guruḥ—duchovní mistr, otec; arcati—uctívá; sma—v minulosti; yat—to; vinā—bez; upapattim—vzrušení; manavaḥ—Manuové; catuḥ-daśa—čtrnáct.
Můj drahý Pane, každý učený člověk ví, že neuctívá-li Tebe, je celý jeho život promarněn. Jak by tedy mohl přestat uctívat Tvé lotosové nohy? I náš otec a duchovní mistr, Pán Brahmā, Tě bez váhání uctíval a čtrnáct Manuů kráčelo v jeho stopách.
Slovo paṇḍita znamená “moudrý člověk”. Kdo je skutečně moudrý? Bhagavad-gītā (7.19) to popisuje takto:
bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā sudurlabhaḥ
“Po mnoha zrozeních a smrtích se ten, kdo je skutečně obdařen poznáním, odevzdá Mně, jelikož ví, že jsem příčinou všech příčin a všeho, co existuje. Taková velká duše je velmi vzácná.”
Když tedy moudrý člověk dosáhne po mnoha životech a náladových pokusech o seberealizaci skutečné moudrosti, odevzdá se Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Takový mahātmā neboli učenec ví, že Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším (vāsudevaḥ sarvam iti). Učení lidé mají neustále na paměti, že život bez uctívání Pána Kṛṣṇy — bez toho, aby se stali Jeho oddanými — je promarněný. Śrīla Rūpa Gosvāmī také říká, že když se člověk stane pokročilým oddaným, pochopí, že má být rozvážný a vytrvalý (kṣāntiḥ) a má sloužit Pánu, aniž by ztrácel čas (avyartha-kālatvam). Nemá za své činnosti očekávat žádnou hmotnou úctu (māna-śūnyatā), má být odpoutaný od všech hmotných svodů (viraktiḥ), být si jistý tím, že se mu dostane Kṛṣṇovy milosti (āśā-bandhaḥ), a vždy si toužebně přát, aby mohl věrně sloužit Pánu (samutkaṇṭhā). Moudrý člověk neustále touží oslavovat Pána opěvováním a nasloucháním (nāma-gāne sadā ruciḥ) a popisovat Pánovy transcendentální vlastnosti (āsaktis tad-guṇākhyāne). Mají ho také přitahovat místa, kde se odehrávaly Pánovy zábavy (prītis tad-vasati-sthale). To jsou příznaky pokročilého oddaného.
Pokročilý oddaný — dokonalý člověk, který je skutečně moudrý a učený — se nemůže své služby u lotosových nohou Pána vzdát. Pán Brahmā žije velmi dlouho (4 320 000 000 let tvoří 12 hodin jeho dne), ale přesto se bojí smrti, a z toho důvodu oddaně slouží Nejvyššímu Pánu. Slouží Mu i všichni Manuové, kteří se během Brahmova dne střídají. Za jeden den Brahmy se vystřídá čtrnáct Manuů, z nichž prvním je Svāyambhuva Manu. Každý Manu žije sedmdesát jedna yug, z nichž každá trvá zhruba 4 320 000 let. Přestože žijí tak dlouho, připravují se na další život vykonáváním oddané služby Pánu. V současném věku žijí lidé pouhých šedesát až osmdesát let, a dokonce i tato krátká délka života se postupně snižuje. Proto je pro lidi ještě naléhavější povinností uctívat lotosové nohy Pána neustálým zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa, jak doporučoval Pán Caitanya Mahāprabhu.
tṛṇād api sunīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā mānadena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ
(Śikṣāṣṭaka 3)
Když člověk oddaně slouží, často se v jeho okolí vyskytují zlomyslní lidé a mnoho nepřátel se ho snaží zničit nebo zastavit. To není novinka současného věku, neboť i v dávných dobách sužoval démon Hiraṇyakaśipu svého syna Prahlāda Mahārāje, který oddaně sloužil Pánu. Ateisté jsou neustále připraveni oddaného obtěžovat — proto Caitanya Mahāprabhu doporučoval být snášenlivý. Přesto je však třeba pokračovat se zpíváním mantry Hare Kṛṣṇa a s šířením jejího zpívání, neboť to je dokonalostí života. Je třeba zpívat a kázat o tom, jak je naléhavě nutné učinit tento život dokonalým po všech stránkách. Každý by měl tedy oddaně sloužit Pánu a kráčet ve stopách předchozích ācāryů, počínaje Pánem Brahmou a dalšími.