SLOKA 14
prākāropavanāṭṭāla-
parikhair akṣa-toraṇaiḥ
svarṇa-raupyāyasaiḥ śṛṅgaiḥ
saṅkulāṁ sarvato gṛhaiḥ
prākāra—hradby; upavana—parky; aṭṭāla—věže; parikhaiḥ—s příkopy; akṣa—okna; toraṇaiḥ—s branami; svarṇa—zlatými; raupya—stříbrnými; ayasaiḥ—železnými; śṛṅgaiḥ—s kupolemi; saṅkulām—přeplněné; sarvataḥ—všude; gṛhaiḥ—domy.
To město obklopovaly hradby a parky a byly v něm věže, příkopy, okna a průchody. Domy tam byly ozdobené zlatými, stříbrnými a železnými kupolemi.
Tělo chrání hradby z kůže. Chlupy na těle se přirovnávají k parkům a nejvyšší části těla, jako je nos a hlava, jsou přirovnány k věžím. Vrásky a prohlubně na různých částech těla jsou přirovnány k příkopům a kanálům, oči se přirovnávají k oknům a oční víčka k ochranným branám. Tři kovy — zlato, stříbro a železo — představují tři kvality hmotné přírody. Zlato představuje dobro, stříbro vášeň a železo nevědomost. O tělu se také někdy hovoří jako o pytli, který obsahuje tři prvky (tri-dhātu): hlen, žluč a vzduch (kapha, pitta a vāyu). Yasyātma-buddhiḥ kuṇape tri-dhātuke. Podle Bhāgavatamu (10.84.13) není ten, kdo považuje tento pytel hlenu, žluči a vzduchu za sebe samotného, o nic lepší než kráva nebo osel.