SLOKA 17

Tělo je velké město, a proto v něm musí být rozličná zařízení pro smyslový požitek, jako jsou jezera a zahrady. Z různých částí těla se zde nepřímo hovoří o těch, které podněcují sexuální pud. Tělo má genitálie, a když živá bytost — ať už žena či muž — dosáhne určitého věku, začne být vzrušována sexuálním pudem. Dokud je člověk dítětem, pohled na krásnou ženu ho nevzruší. Přestože má všechny smyslové orgány, necítí žádný sexuální pud, dokud nedosáhne zralého věku. Příznivé podmínky umožňující vnímat sexuální pud jsou zde přirovnány k zahradě nebo krásnému odlehlému parku. Když člověk vidí opačné pohlaví, sexuální pud přirozeně sílí. Je řečeno, že muže, jehož na odlehlém místě nevzruší pohled na ženu, je třeba pokládat za brahmacārīna. Něco takového je však téměř nemožné. Sexuální nutkání je tak silné, že člověka pobízí k sexu i mnoha subtilními způsoby — když jen vidí osobu opačného pohlaví, když se jí dotkne, promluví s ní, přijde s ní do styku nebo na ni dokonce jen pomyslí. Proto má brahmacārī či sannyāsī zakázaný styk se ženami, zvláště na osamělém místě. Śāstry zakazují dokonce mluvit se ženou v osamění, i když se jedná o vlastní dceru, sestru nebo matku. Sexuální pud je tak silný, že i velice učený člověk může za takových okolností podlehnout vzrušení. Je-li tomu tak, jak potom může mladý muž v pěkném parku zůstat klidný a vyrovnaný, když spatří krásnou mladou ženu?