SLOKA 34
ihādya santam ātmānaṁ
vidāma na tataḥ param
yeneyaṁ nirmitā vīra
purī śaraṇam ātmanaḥ
iha—zde; adya—dnes; santam—existují; ātmānam—živé bytosti; vidāma—tolik víme; na—ne; tataḥ param—za tím; yena—kým; iyam—toto; nirmitā—stvořeno; vīra—ó velký hrdino; purī—město; śaraṇam—místo pro odpočinek; ātmanaḥ—všech živých bytostí.
Ó velký hrdino, víme pouze to, že žijeme na tomto místě, a nemáme zdání, co přijde později. Jsme tak hloupí, že se ani nesnažíme pochopit, kdo pro nás toto krásné místo stvořil.
Tento nedostatek vědomí Kṛṣṇy se nazývá nevědomost. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.5) je popsán slovy parābhavas tāvad abodha-jātaḥ. Každý se rodí nevědomý. Bhāgavatam tedy říká, že se všichni rodíme v tomto hmotném světě nevědomí. Ve své nevědomosti vytváříme nacionalismus, dobročinnost, internacionalismus, vědu, filozofii a mnoho dalších věcí. Všechny vycházejí z nevědomosti. Jakou hodnotu má potom veškerý takový rozvoj poznání, je-li založen na nevědomosti? Dokud nezačneme rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, budou všechny naše činnosti neúspěšné. Zvláštním posláním této lidské životní podoby je rozptýlit nevědomost, ale lidé nevědí, jak toho dosáhnout, a proto plánují a budují mnoho věcí. Po smrti je však s tím vším konec.