SLOKA 49
mukhyā nāma purastād dvās
tayāpaṇa-bahūdanau
viṣayau yāti pura-rāḍ
rasajña-vipaṇānvitaḥ
mukhyā—hlavní; nāma—zvaná; purastāt—na východě; dvāḥ—brána; tayā—tou; āpaṇa—jménem Āpaṇa; bahūdanau—jménem Bahūdana; viṣayau—dvě místa; yāti—chodíval; pura-rāṭ—král města (Purañjana); rasa-jña—jménem Rasajña; vipaṇa—jménem Vipaṇa; anvitaḥ—společně s.
Pátá brána na východě se jmenovala Mukhyā, Hlavní brána. Skrze ni chodíval v doprovodu svých přátel zvaných Rasajña a Vipaṇa navštěvovat dvě místa jménem Bahūdana a Āpaṇa.
Ústa jsou zde označena za hlavní či nejdůležitější bránu. Ústa jsou velice důležitým vchodem, protože je používáme ke dvěma činnostem — jedení a mluvení. Při jídle nám pomáhá přítel Rasajña, jazyk, který může vychutnat mnoho různých druhů jídel. Jazyk se používá i při mluvení a může mluvit buď o hmotném smyslovém požitku, nebo o védském poznání. Zde je samozřejmě zdůrazněn hmotný smyslový požitek; proto je použito slovo rasajña.