SLOKA 19
sāntvayan ślakṣṇayā vācā
hṛdayena vidūyatā
preyasyāḥ sneha-saṁrambha-
liṅgam ātmani nābhyagāt
sāntvayan—uklidňoval; ślakṣṇayā—sladkými; vācā—slovy; hṛdayena—srdcem; vidūyatā—velice litoval; preyasyāḥ—své milované; sneha — z lásky; saṁrambha—hněvu; liṅgam—příznak; ātmani—v jejím srdci; na—ne; abhyagāt—objevil se.
Se zarmoucenou myslí k ní král začal promlouvat velice příjemnými slovy. Přestože byl naplněn lítostí a snažil se ji uklidnit, neviděl v srdci své milované ženy jediný příznak hněvu vyvolaného láskou.
Král velice litoval, že opustil svoji královnu a odjel do lesa věnovat se hříšným činnostem. Když člověk lituje svých hříšných činností a toho, jak se vzdal vědomí Kṛṣṇy a dobré inteligence, cesta osvobození z hmotného zajetí je pro něho otevřená. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.5) stojí: parābhavas tāvad abodha-jāto yāvan na jijñāsata ātma-tattvam. Když člověk ztratí své vědomí Kṛṣṇy a zájem o seberealizaci, nutně se věnuje hříšným činnostem. Všechny činnosti toho, kdo žije bez vědomí Kṛṣṇy, znamenají pouze porážku a promarněný život. Ten, kdo přichází k vědomí Kṛṣṇy, přirozeně lituje svých minulých hříšných činností v lidské podobě. Jedině tak se člověk může osvobodit ze zajetí nevědomosti materialistického života.