SLOKA 8

V tomto verši je mnoho důležitých slov. Prvním je anyathā, “jinak”, které označuje toho, kdo nevěnuje pozornost védským pravidlům a usměrněním. Pravidla a usměrnění daná ve Vedách se nazývají śāstra-vidhi. Bhagavad-gītā jasně říká, že ten, kdo nepřijme śāstra-vidhi a jedná náladově či pod vlivem falešné pýchy, nedosáhne v tomto životě ani dokonalosti, ani štěstí či osvobození z hmotných podmínek.

“Ten, kdo se nestará o příkazy písem a jedná podle vlastního rozmaru, nedosáhne ani dokonalosti, ani štěstí, ani nejvyššího cíle.” (Bg. 16.23) Jakmile někdo vědomě přestupuje pravidla śāster, zaplétá se více a více do hmotné existence v rámci tří kvalit hmotné přírody. Lidská společnost by se tedy měla řídit védskými životními zásadami, jak je shrnuje Bhagavad-gītā. Jinak bude nadále žít v hmotném světě. Hlupáci nevědí, že duše prochází skrze 8 400 000 životních druhů. Když postupnou evolucí dojde do lidské životní podoby, má následovat pravidla a usměrnění daná ve Vedách. Śrī Caitanya Mahāprabhu říká, že živá bytost od nepaměti trpí třemi druhy hmotného utrpení kvůli svému démonskému postoji, který představuje její snaha o vzpouru proti Nejvyšší Osobnosti Božství. Kṛṣṇa to rovněž potvrzuje v Bhagavad-gītě (15.7):

“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Kvůli tomu, že žijí podmíněným životem, těžce bojují se šesti smysly, jež zahrnují také mysl.” Každá živá bytost je nedílnou částí Boha. Nemá důvod vstoupit do hmotného světa, který je plný trojího utrpení, ale přesto dobrovolně přijímá hmotnou existenci pod falešnou záminkou, že se stane poživatelem. Aby ji Pán zachránil z této hrozné situace, dává jí ve Své inkarnaci Vyāsadeva veškerou védskou literaturu. Je řečeno:

“Živá bytost je od nepaměti materialistou, neboť zapomíná na Kṛṣṇu. Kṛṣṇova iluzorní energie jí proto v hmotném světě připravuje různá utrpení.” (Cc. Madhya 20.117)

“Když je živá bytost okouzlena vnější energií, nemůže sama oživit své původní vědomí Kṛṣṇy. Z toho důvodu jí Kṛṣṇa laskavě dává védskou literaturu, jako jsou čtyři Vedy a osmnáct Purāṇ.” (Cc. Madhya 20.122) Každá lidská bytost by tedy měla využít védských pokynů — jinak ji budou poutat její náladové činnosti a bude postrádat vedení.

Dále je v tomto verši velice důležité slovo mānārūḍhaḥ. Pod záminkou, že se stanou velkými filozofy a vědci, jednají lidé na celém světě na mentální úrovni. Jsou to obvykle neoddaní, jelikož se nezajímají o pokyny, které dal Pán první živé bytosti, Pánu Brahmovi. Bhāgavatam (5.18.12) proto říká:

Neoddaný nemá žádné dobré kvalifikace, neboť jedná na mentální úrovni. Na této úrovni je člověk neustále nucen měnit své pojetí poznání. Proto vidíme, jak jeden filozof nesouhlasí s druhým filozofem a jak jeden vědec předkládá teorii, která odporuje teorii druhého vědce. To vše je způsobeno tím, že jednají na mentální úrovni, aniž by měli základní normu poznání. Védské pokyny však vycházejí z daného standardu poznání, i když se někdy může zdát, že si některé údaje odporují. Vedy představují standard poznání a je třeba je přijmout, přestože obsahují zdánlivé protiklady. Kdo je nepřijme, zůstane spoután hmotnou existencí.

Hmotnou existenci v tomto verši popisují slova guṇa-pravāha, “tok tří kvalit hmotné přírody”. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura proto v jedné písni říká: miche māyāra vaśe, yāccha bhese', khāccha hābuḍubu, bhāi — “Proč trpíš? Proč se střídavě topíš ve vlnách hmotné přírody a vyplouváš na povrch?” Jīva kṛṣṇa-dāsa, e viśvāsa, karle ta'āra duḥkha nāi — “Prosím uznej, že jsi služebník Kṛṣṇy. Pak se zbavíš všeho utrpení.” Jakmile se živá bytost odevzdá Kṛṣṇovi a přijme dokonalý standard poznání, kterým je Bhagavad-gītā taková, jaká je, oprostí se od hmotných kvalit přírody a již nepoklesne a své poznání neztratí.

Naṣṭa-prajñaḥ. Slovo prajña znamená “dokonalé poznání” a naṣṭa-prajña znamená “ten, kdo nemá dokonalé poznání”. Ten, kdo nemá dokonalé poznání, má jen mentální spekulace, kvůli kterým klesá čím dál hlouběji do pekelných životních podmínek. Pokud někdo překračuje zákony dané v śāstrách, nemůže očistit své srdce. Není-li srdce očištěné, člověk jedná podle tří kvalit hmotné přírody. Tyto činnosti velice pěkně vysvětluje sedmnáctá kapitola Bhagavad-gīty ve verších 1 až 6. V Bhagavad-gītě (2.45) se dále praví:

“Vedy se převážně zabývají tématy v rámci tří kvalit hmotné přírody. Povznes se nad tyto kvality, ó Arjuno, a buď jim transcendentální. Zbav se všech dualit a tužeb po zisku a bezpečí a setrvávej na úrovni skutečného já.” Celý svět a veškeré hmotné poznání spadá do tří kvalit hmotné přírody. Musíme transcendovat tyto kvality, a abychom dosáhli úrovně transcendence, musíme následovat pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. Tak dosáhneme ve svém životě dokonalosti. Jinak budeme smeteni třemi kvalitami hmotné přírody. To dále vysvětluje Śrīmad-Bhāgavatam (7.5.30) slovy Prahlāda Mahārāje:

Materialisty, kteří jsou příliš zabráni do hmotného požitku a neznají nic mimo své hmotné zkušenosti, unášejí rozmary hmotné přírody. Jejich život se dá označit jako žvýkání toho, co již bylo přežvýkané, a jejich neovládnuté smysly je mají zcela ve své moci. Tak tito materialisté klesají do nejtemnějších pekelných oblastí.