SLOKA 4
śayāna unnaddha-mado mahā-manā
mahārha-talpe mahiṣī-bhujopadhiḥ
tām eva vīro manute paraṁ yatas
tamo-’bhibhūto na nijaṁ paraṁ ca yat
śayānaḥ—ležel; unnaddha-madaḥ—stále více ovlivněn iluzí; mahā-manāḥ—s vyvinutým vědomím; mahā-arha-talpe—na honosném lůžku; mahiṣī—královny; bhuja—paže; upadhiḥ—polštář; tām—ji; eva—jistě; vīraḥ—hrdina; manute—považoval; param—cíl života; yataḥ—z čehož; tamaḥ—nevědomostí; abhibhūtaḥ—zahalený; na—ne; nijam—své skutečné já; param—Nejvyšší Osobnost Božství; ca—a; yat—co.
Přestože měl král Purañjana vysoce vyvinuté vědomí, byl více a více ovlivňován iluzí a neustále ležel s hlavou na polštáři manželčiných paží—pokládal ženu za konečný cíl svého života. Jelikož ho zahalila kvalita nevědomosti, nechápal význam seberealizace, své vlastní já, ani Nejvyšší Osobnost Božství.
Lidský život je určen k seberealizaci. Ze všeho nejdříve musí člověk realizovat své vlastní já, které je v tomto verši označené slovem nijam. Potom musí pochopit nebo realizovat Nadduši neboli Paramātmu, Nejvyšší Osobnost Božství. Je-li však příliš hmotně připoutaný, žena je pro něho vším. To je základní princip hmotné připoutanosti. V takovém stavu člověk nedokáže realizovat ani své vlastní já, ani Nejvyšší Osobnost Božství. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (5.5.2) se proto říká: mahat-sevāṁ dvāram āhur vimuktes tamo-dvāraṁ yoṣitāṁ saṅgi-saṅgam. Stýká-li se člověk s mahātmy neboli oddanými, cesta osvobození je pro něho volná. Je-li však příliš připoutaný k ženám nebo k lidem, kteří lpí na ženách — to znamená, že je závislý na ženách přímo nebo nepřímo — otevírá si tamo-dvāram, dveře do nejtemnějších oblastí pekelného života.
Král Purañjana byl velká duše, měl vysoce vyvinutou inteligenci a vědomí, ale jelikož příliš lpěl na ženách, celé jeho vědomí bylo zastřené. V moderní době mají lidé vědomí zastřené vínem, ženami a masem, a proto nejsou schopni dělat žádný pokrok v seberealizaci. Prvním krokem v seberealizaci je vědět: “Jsem duše, která se liší od těla.” Ve druhém stádiu seberealizace člověk dochází k poznání, že každá duše, každá individuální živá bytost, je nedílnou částí Nejvyšší Duše, Paramātmy neboli Nejvyšší Osobnosti Božství. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.7):
mamaivāṁśo jīva-loke
jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ
manaḥ-ṣaṣṭhānīndriyāṇi
prakṛti-sthāni karṣati
“Živé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mé věčné dílčí části. Žijí podmíněným životem, a proto těžce bojují se šesti smysly, k nimž patří i mysl.”
Všechny živé bytosti jsou nedílné části Nejvyššího Pána. V současné civilizaci se bohužel mužům i ženám dovoluje, aby od samého začátku života přitahovali jeden druhého, a proto jsou naprosto neschopni dosáhnout seberealizace. Nevědí, že bez seberealizace prožívají největší ztrátu v lidské životní podobě. Neustále myslet na ženu v srdci je stejné jako lehat si s ní do luxusní postele. Srdce je postel, a to ta nejcennější. Když muž myslí na ženy a peníze, uléhá, aby spočinul na pažích své milované ženy či manželky. Takto se přehnaně věnuje sexu, a je proto nezpůsobilý pro seberealizaci.