SLOKA 1b
bhaktiḥ kṛṣṇe dayā jīveṣv
akuṇṭha-jñānam ātmani
yadi syād ātmano bhūyād
apavargas tu saṁsṛteḥ
bhaktiḥ—oddaná služba; kṛṣṇe—Kṛṣṇovi; dayā—milost; jīveṣu—k jiným živým bytostem; akuṇṭha-jñānam—dokonalé poznání; ātmani — vlastního já; yadi—když; syāt—stane se; ātmanaḥ—vlastního já; bhūyāt—musí přijít; apavargaḥ—osvobození; tu—tehdy; saṁsṛteḥ—z pout hmotného života.
Když je živá bytost pokročilá ve vědomí Kṛṣṇy a milostivá ke druhým a když je její duchovní poznání o seberealizaci dokonalé, okamžitě získá osvobození z pout hmotné existence.
Slova dayā jīveṣu, “milost k jiným živým bytostem”, v tomto verši znamenají, že chce-li někdo dělat pokrok v seberealizaci, musí být milostivý ke druhým. To znamená, že když sám dosáhne dokonalosti a pochopí své postavení věčného služebníka Kṛṣṇy, musí toto poznání kázat ostatním. Tak bude živým bytostem prokazovat skutečnou milost. Jiné druhy dobročinnosti mohou být dočasně prospěšné pro tělo, ale živá bytost, duše, je duchovní povahy, a proto jí z konečného hlediska můžeme prokázat skutečnou milost jedině tím, že jí předáme poznání o její duchovní existenci. Caitanya Mahāprabhu říká: jīvera ’svarūpa' haya—kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. “Každá živá bytost je ve svém přirozeném postavení služebníkem Kṛṣṇy.” Tuto skutečnost bychom měli dobře vědět a kázat o ní všem lidem. Realizace toho, kdo pochopí, že je věčný služebník Kṛṣṇy, ale nekáže toto poznání, není dokonalá. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura proto zpívá: duṣṭa mana, tumi kisera vaiṣṇava? pratiṣṭhāra tare, nirjanera ghare, tava hari-nāma kevala kaitava — “Má drahá mysli, co ty jsi za vaiṣṇavu? Zpíváš Hare Kṛṣṇa mantru na odlehlém místě jen pro falešnou prestiž a hmotné uznání.” Takto kritizuje lidi, kteří nekáží. Ve Vṛndāvanu je mnoho vaiṣṇavů, kteří nechtějí kázat a většinou se snaží napodobovat Haridāse Ṭhākura. Skutečný výsledek jejich takzvaného zpívání svatého jména v ústraní ovšem je, že spí a myslí na ženy a na peníze. Stejně tak ten, kdo se pouze věnuje chrámovému uctívání, ale nevšímá si zájmů všech lidí a neprojevuje uznání oddaným, se nazývá kaniṣṭha-adhikārī:
arcāyām eva haraye
pūjāṁ yaḥ śraddhayehate
na tad-bhakteṣu cānyeṣu
sa bhaktaḥ prākṛtaḥ smṛtaḥ
(Bhāg. 11.2.47)