SLOKA 36-37

To je způsob, jak se odpoutat od nepřirozeného hmotného stavu. Jedinou pomocí je začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a neustále oddaně sloužit Pánu Vāsudevovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. Každý se snaží být šťastný a cesta k tomuto štěstí je vlastním zájmem každého jednotlivce. Podmíněné duše v hmotném světě naneštěstí nevědí, že konečným cílem jejich vlastního zájmu je Vāsudeva. Saṁsṛti, hmotná existence, začíná iluzorním tělesným pojetím života, z něhož vzniká mnoho nežádoucích věcí (anarthy). Tyto nežádoucí věci jsou ve skutečnosti mentální touhy po různých druzích smyslového požitku a způsobují, že živá bytost přijímá v hmotném světě různá těla. Člověk musí nejprve ovládnout svoji mysl, aby se mohly očistit její touhy. Tento proces popisuje Nārada-pañcarātra slovy sarvopādhi-vinirmuktaṁ tatparatvena nirmalam. Dokud živá bytost neočistí svoji mysl, nepřipadá v úvahu, že by se mohla osvobodit z hmotného podmínění. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.7.6) stojí:
 

“Hmotné strasti živé bytosti, které jsou pro ni zbytečné, může přímo zmírnit spojení prostřednictvím oddané služby. Obyčejní lidé to však nevědí, a proto učený Vyāsadeva sestavil toto védské písmo, které se vztahuje k Nejvyšší Pravdě.” Anarthy, nežádoucí věci, si s sebou každý nese z jednoho těla do druhého. Aby se člověk z tohoto zapletení vyprostil, musí se zapojit do oddané služby Pánu Vāsudevovi, Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství. V této souvislosti je důležité slovo guru. Lze ho přeložit jako “těžký” nebo “nejvyšší”. Jinými slovy, guru je duchovní mistr. Śrīla Ṛṣabhadeva radil Svým synům: gurur na sa syāt ... na mocayed yaḥ samupeta-mṛtyum — “Nikdo by se neměl stát duchovním mistrem, dokud není schopen svého žáka vyvést z koloběhu zrození a smrti.” (Bhāg. 5.5.18) Hmotná existence je ve skutečnosti řetězec akcí a reakcí, uvedený do pohybu různými druhy plodonosných činností. To je příčina zrození a smrti. Zastavit tento koloběh může jedině ten, kdo se zapojí do služby Vāsudevovi.
 

Bhakti označuje činnosti vykonávané ve službě Pánu Vāsudevovi. Jelikož je Pán Vāsudeva Nejvyšší, každý by měl sloužit Jemu, a nikoliv polobohům. Oddaná služba začíná stádiem nováčka — dodržováním pravidel a předpisů — a rozvíjí se do spontánní láskyplné služby Pánu. Účelem všech stádií je uspokojit Pána Vāsudeva. Ten, kdo dosáhne dokonalosti v oddané službě Vāsudevovi, se zcela odpoutá od služby tělu, to znamená od svého vnějšího postavení v hmotném světě. Když je oddaný takto odpoutaný, získává dokonalé poznání a slouží Pánu Vāsudevovi dokonalým způsobem. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl: jīvera ’svarūpa' haya — kṛṣṇera ’nitya-dāsa'. “Každá živá bytost je ve svém přirozeném postavení věčným služebníkem Kṛṣṇy.” Ten, kdo slouží Pánu Vāsudevovi, dospěl do svého normálního, přirozeného postavení — to je stádium osvobození. Muktir hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ — v osvobozeném stavu se živá bytost nachází ve svém původním postavení ve vědomí Kṛṣṇy. Zanechává všech činností ve službě hmotě, vykonstruovaných ve jménu služby společnosti, národu, psům, automobilům a mnoha jiných služeb, vykonávaných pod vlivem iluzorního pojetí “já” a “moje”. Ve druhé kapitole prvního zpěvu je vysvětleno:

 

“Oddanou službou Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi, lze okamžitě získat bezpříčinné poznání a odpoutanost od světa.” (Bhāg. 1.2.7) Člověk tedy musí sloužit Vāsudevovi bez hmotných tužeb, mentálních spekulací a plodonosných činností.