SLOKA 46

V předchozím verši bylo řečeno, že ti, kdo mají pouze poznání, nedokáží ocenit Nejvyšší Osobnost Božství. Tento verš dále sděluje, že Nejvyšší Osobnost Božství nedokáží vidět ani vykonavatelé védských obřadů a plodonosných činností. Karmī i jñānī jsou tedy v těchto dvou verších prohlášeni za neschopné Pána pochopit. Śrīla Rūpa Gosvāmī uvedl, že jedině ten, kdo se zcela zbavil mentální spekulace a plodonosných činností (anyābhilāṣitā-śūnyaṁ jñāna-karmādy-anāvṛtam), je prostý hmotných tužeb a může vykonávat čistou oddanou službu. Významné slovo ātma-bhāvitaḥ naznačuje, že vzpomínka na Pána se probudí v mysli toho, kdo o Něm neustále přemýšlí. Čistý oddaný vždy myslí na lotosové nohy Pána (sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ) a nevydrží ani jediný okamžik nebýt pohroužen do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství. Toto neustálé myšlení na Pána popisuje Bhagavad-gītā slovy satata-yuktānām, “být neustále zaměstnán službou Pánu”. Bhajatāṁ prīti-pūrvakam — to je láskyplná oddaná služba. Čistý oddaný je uchráněn před všemi hmotnými činnostmi, jelikož mu Nejvyšší Osobnost Božství dává pokyny zevnitř. Dokonce i védské obřady jsou považovány za hmotné činnosti, protože pouze pomáhají dosáhnout jiných planetárních systémů, na kterých sídlí polobozi. Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě (9.25):

“Ti, kdo uctívají polobohy, se narodí mezi polobohy; k předkům jdou ti, kdo uctívají předky; ti, kdo uctívají duchy, se narodí mezi takovými bytostmi, a ti, kdo uctívají Mě, budou žít se Mnou.”

Slovo ātma-bhāvitaḥ také vyjadřuje, že oddaný neustále káže, aby osvobodil podmíněné duše. O šesti Gosvāmīch je řečeno: nānā-śāstra-vicāraṇaika-nipuṇau sad-dharma-saṁsthāpakau lokānāṁ hita-kāriṇau. Čistý oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství neustále myslí na to, jak je možné osvobodit pokleslé, podmíněné duše. Nejvyššího Pána tato snaha milostivých oddaných dojímá, a proto Svou bezpříčinnou milostí dává obyčejným lidem poznání. Oddaný, který dostal požehnání od jiného oddaného, zanechává činností karma-kāṇḍy i jñāna-kāṇḍy. Brahma-saṁhitā to potvrzuje: vedeṣu durlabham — Nejvyšší Osobnost Božství nelze poznat prostřednictvím karma-kāṇḍy ani jñāna-kāṇḍy. Adurlabham ātma-bhaktau—Pána pozná jedině upřímný oddaný.

Tento hmotný svět neboli vesmírný projev stvořil Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, a živé bytosti sem přicházejí s touhou si užívat. Védské pokyny je nabádají jednat podle různých usměrňujících zásad a inteligentní lidé těchto pokynů využívají, aby mohli v klidu vychutnávat hmotný život. To je však ve skutečnosti iluze a překonat ji vlastní snahou je velice obtížné. Obyčejní lidé se věnují hmotným činnostem a ty, kdo jsou o něco pokročilejší, přitahují obřady popsané ve Vedách. Když však člověka vykonávání těchto obřadů zklame, vrátí se znovu k hmotným činnostem. Tímto způsobem jsou vykonavatelé védských obřadů a hmotných činností zapleteni do podmíněného života. Jedině dobrou vůlí gurua a Kṛṣṇy mohou tito lidé obdržet semínko oddané služby. To potvrzuje Caitanya-caritāmṛta: guru-kṛṣṇa-prasāde pāya bhakti-latā-bīja.

Toho, kdo vykonává oddanou službu, již nepřitahují hmotné činnosti. Člověk, který se ztotožňuje s různými označeními, nemůže oddaně sloužit. Aby mohl sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství prostřednictvím svých očištěných smyslů, musí zanechat činností, které pramení z vnějších označení (sarvopādhi-vinirmuktam), a stát se čistým. Hṛṣīkeṇa hṛṣīkeśa-sevanaṁ bhaktir ucyate — služba Pánu za použití očištěných smyslů se nazývá bhakti-yoga neboli oddaná služba. Pán Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě (10.10), že upřímnému oddanému vždy pomáhá Nadduše, která sídlí v srdci každé živé bytosti:

“Těm, kteří jsou Mi neustále oddáni a s láskou Mě uctívají, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mně mohou dospět.”

To je stádium, kdy se oddaný zbavuje znečištění hmotného světa, navazuje přátelství s jinými oddanými a zcela zanechává hmotných činností. Tehdy získá přízeň Pána a ztratí svoji víru v hmotnou civilizaci, která začíná varṇāśrama-dharmou. Śrī Caitanya Mahāprabhu hovoří jasně o osvobození se od varṇāśrama-dharmy, nejvznešenějšího společenského systému lidské civilizace. Tehdy se oddaný cítí jako věčný služebník Pána Kṛṣṇy, což je postavení, které zaujal Śrī Caitanya Mahāprabhu Samotný.

“Nejsem brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya ani śūdra. Nejsem brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha ani sannyāsī. Co jsem? Jsem věčný služebník služebníka služebníka Pána Kṛṣṇy.” K tomuto závěru, který znamená dokonalé dosažení transcendentální úrovně, může každý dojít prostřednictvím učednické posloupnosti.