SLOKA 56
rājovāca
śrutam anvīkṣitaṁ brahman
bhagavān yad abhāṣata
naitaj jānanty upādhyāyāḥ
kiṁ na brūyur vidur yadi
rājā uvāca—král řekl; śrutam—vyslechl jsem; anvīkṣitam—zvážil jsem; brahman—ó brāhmaṇo; bhagavān—nejmocnější; yat—co; abhāṣata — řekl jsi; na—ne; etat—toto; jānanti—vědí; upādhyāyāḥ—učitelé plodonosných činností; kim—proč; na brūyuḥ—neučili; viduḥ—chápali; yadi—kdyby.
Král odpověděl: Drahý brāhmaṇo, vše, co jsi řekl, jsem vyslechl s napjatou pozorností a po zralé úvaze jsem došel k závěru, že ācāryové (učitelé), kteří mě zaměstnali plodonosnými činnostmi, neznali toto důvěrné poznání. Proč by mi ho jinak nevysvětlili?
Takzvaní učitelé a vůdci materialistické společnosti ve skutečnosti neznají pravý cíl života. Bhagavad-gītā je popisuje slovy māyayāpahṛta-jñānāḥ. Vypadají jako velcí učenci, ale přitom o své poznání přišli vlivem iluzorní energie. Skutečné poznání znamená nalézt Kṛṣṇu. Vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Veškeré védské poznání má člověku pomoci nalézt Kṛṣṇu, protože Kṛṣṇa je původ všeho. Janmādy asya yataḥ. V Bhagavad-gītě (10.2) Kṛṣṇa říká: aham ādir hi devānāṁ — “Jsem zdrojem polobohů.” Kṛṣṇa je tedy původem a počátkem všech polobohů, včetně Pána Brahmy, Pána Śivy a ostatních. Védské obřady mají za cíl uspokojit různé polobohy, a dokud člověk není dostatečně pokročilý, nepochopí, že původní osobností je Śrī Kṛṣṇa. Govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi. Král Barhiṣmān po vyslechnutí Nāradových pokynů přišel k rozumu. Skutečným cílem života je dosáhnout oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Král se proto rozhodl, že již nebude poslouchat takzvané kněze, kteří své stoupence pouze nabádají k vykonávání různých obřadů, aniž by jim dali praktické poučení o cíli života. Kostely, chrámy a mešity po celém světě v současné době nikoho nepřitahují, protože pošetilí kněží nedokáží své stoupence povznést na úroveň poznání. Jelikož sami neznají skutečný cíl života, udržují své sbory v nevědomosti. Vzdělaní lidé se proto o náboženské obřady přestali zajímat. Zároveň však nemají možnost získat prospěch ze skutečného poznání. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je tedy velice důležité pro osvícení lidí všech kategorií. Každý by měl tohoto hnutí využít a po vzoru Mahārāje Barhiṣmāna skončit se stereotypními obřadními činnostmi, které jsou vykonávány ve jménu mnoha náboženství. Šest Gosvāmīch se již od počátku lišilo od třídy kněží, kteří se věnovali pouze obřadům. Śrīla Sanātana Gosvāmī také pro duchovní vedení vaiṣṇavů sestavil dílo nazvané Hari-bhakti-vilāsa. Vaiṣṇavové se nestarají o bezduché činnosti kněží, ale rozvíjejí plné vědomí Kṛṣṇy a dosahují dokonalosti ještě v tomto životě. To je popsáno v minulém verši jako paramahaṁsa-śaraṇam — přijmout útočiště u paramahaṁsy, osvobozené duše, a dosáhnout úspěchu v současném životě.