SLOKA 59
iti veda-vidāṁ vādaḥ
śrūyate tatra tatra ha
karma yat kriyate proktaṁ
parokṣaṁ na prakāśate
iti—takto; veda-vidām—těch, kdo znají závěry Ved; vādaḥ—tvrzení; śrūyate—je možné slyšet; tatra tatra—tu a tam; ha—jistě; karma — činnost; yat—která; kriyate—je vykonána; proktam—jak bylo řečeno; parokṣam—neznámá; na prakāśate—není přímo projevená.
Zkušení znalci závěrů Ved tvrdí, že živá bytost si užívá nebo trpí za své minulé činnosti. V praxi ale vidíme, že tělo, které v minulém životě vykonávalo danou činnost, již zaniklo. Jak je tedy možné zakoušet příjemné či nepříjemné reakce za tuto činnost v jiném těle?
Ateisté chtějí důkaz pro výsledky svých minulých činností. Ptají se: “Co dokazuje, že mé utrpení a požitek jsou výsledky mé minulé karmy?” Nemají ani ponětí o tom, jak jemnohmotné tělo přenáší výsledky činů jejich současného těla do dalšího hrubohmotného těla, které získají. Hrubá podoba současného těla může zaniknout, ale jemné tělo nezaniká — přenáší duši do dalšího hrubého těla. Hrubé tělo závisí na jemném těle, a proto příští hrubé tělo prožívá utrpení a požitek podle stavu jemného těla. Jemné tělo přenáší duši až do té doby, dokud se duše neosvobodí z hrubohmotného otroctví.