No edit permissions for Čeština

SLOKA 76-77

yathā tṛṇa-jalūkeyaṁ
nāpayāty apayāti ca
na tyajen mriyamāṇo ’pi
prāg-dehābhimatiṁ janaḥ

yāvad anyaṁ na vindeta
vyavadhānena karmaṇām
mana eva manuṣyendra
bhūtānāṁ bhava-bhāvanam


yathā — jako; tṛṇa-jalūkā — housenka; iyam — ta; na apayāti — nejde; apayāti — jde; ca — také; na — ne; tyajet — opouští; mriyamāṇaḥ — v okamžiku smrti; api — ani; prāk — dřívější; deha — s tělem; abhimatim — pocit totožnosti; janaḥ — osoba; yāvat — dokud; anyam — jiné; na — ne; vindeta — získá; vyavadhānena — ukončením; karmaṇām — plodonosných činností; manaḥ — mysl; eva — jistě; manuṣya-indra — ó vládce lidí; bhūtānām — všech živých bytostí; bhava — hmotné existence; bhāvanam — příčina.
 


Housenka se přesouvá z jednoho listu na druhý tak, že uchopí ten druhý ještě předtím, než opustí první. Stejně tak živá bytost musí nejprve získat podle svých dřívějších činností další tělo, než opustí to současné. Je tomu tak proto, že mysl je zdrojem nejrůznějších tužeb.
 


Živá bytost, která je příliš pohroužená do hmotných činností, je velmi připoutaná k hmotnému tělu. Dokonce i v okamžiku smrti myslí na své současné tělo a na příbuzné, kteří jsou s ním spojeni. Tím způsobem zůstává plně pohroužená do tělesného pojetí života, až do té míry, že i v okamžiku smrti se děsí opuštění svého současného těla. Někdy vidíme, že člověk na prahu smrti zůstává předtím, než opustí tělo, po mnoho dní v kómatu. To je běžné u takzvaných vůdců a politiků, kteří si myslí, že bez nich skončí celá země a společnost v chaosu. Tomu se říká māyā. Političtí vůdci nechtějí opustit svá postavení a buď je musí zastřelit nepřítel, nebo je k odchodu musí donutit přirozená smrt. Vyšším řízením se živé bytosti nabízí další, nové tělo, ale jelikož je připoutaná k současnému tělu, nechce se do něho přemístit. Proto ji k tomu donutí zákony přírody.
 

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate


“Duše zmatená falešným egem se považuje za konatele činů, které jsou ve skutečnosti konány třemi kvalitami hmotné přírody.” (Bg. 3.27)
 


Hmotná příroda je velice silná a hmotné kvality každého nutí přijmout další tělo. Působení této síly se názorně projevuje při převtělování živé bytosti z vyššího těla do nižšího. Ten, kdo se v tomto životě chová jako pes nebo prase, bude donucen přijmout tělo psa nebo prasete v životě příštím. Může si užívat v těle ministerského předsedy nebo prezidenta, ale když se dozví, že bude muset přijmout tělo psa nebo prasete, nechce své současné tělo opustit. Proto před smrtí leží po mnoho dní v kómatu. To se stává mnoha umírajícím politikům. Z toho vyplývá, že příští tělo je předem určené vyšší mocí. Živá bytost ihned opustí své současné tělo a vstoupí do dalšího. Někdy v současném těle cítí, že se mnoho jejích tužeb a představ nesplnilo. Ti, kdo jsou ke své životní situaci příliš připoutaní, jsou donuceni zůstat v těle ducha a není jim dovoleno přijmout další hrubé tělo. A dokonce i v těle ducha jsou pak zdrojem neklidu pro své sousedy a příbuzné. Prvotní příčinou takové situace je mysl. Podle stavu mysli jsou vytvářeny různé druhy těl a živá bytost je nucena je přijmout. Bhagavad-gītā (8.6) to potvrzuje:
 

yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ
tyajaty ante kalevaram
taṁ tam evaiti kaunteya
sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ


“Každý nepochybně dospěje do toho stavu bytí, na který myslí, když opouští své tělo.” Živá bytost může ve svém těle uvažovat jako pes nebo jako bůh, a podle toho bude vypadat její příští život. To vysvětluje Bhagavad-gītā (13.22):
 

puruṣaḥ prakṛti-stho hi
bhuṅkte prakṛtijān guṇān
kāraṇaṁ guṇa-saṅgo ’sya
sad-asad-yoni-janmasu


“Živá bytost pobývá v hmotné přírodě a užívá si jejích tří kvalit. Příčinou toho jsou její styky s touto přírodou. Setkává se tak s dobrem a zlem v různých životních druzích.” Podle toho, s jakými kvalitami hmotné přírody je ve styku, se živá bytost může převtělit do vyššího nebo do nižšího těla. Je-li ve styku s kvalitou nevědomosti, dostane tělo zvířete nebo nižšího člověka, a je-li ve styku s kvalitou dobra nebo vášně, dostane tělo podle toho. To rovněž potvrzuje Bhagavad-gītā (14.18):
 

ūrdhvaṁ gacchanti sattva-sthā
madhye tiṣṭhanti rājasāḥ
jaghanya-guṇa-vṛtti-sthā
adho gacchanti tāmasāḥ


“Ti, kdo se nacházejí v kvalitě dobra, spějí k vyšším planetám; ti, kdo jsou v kvalitě vášně, obývají planety na úrovni Země, a ti, kdo jsou v kvalitě nevědomosti, klesají do pekelných světů.”
 


Původní příčinou toho, s čím je člověk ve styku, je mysl. Toto jedinečné hnutí pro vědomí Kṛṣṇy je největším dobrodiním lidské společnosti, protože každého učí neustále myslet na Kṛṣṇu prostřednictvím oddané služby. Tak se může živá bytost na konci života přemístit do Kṛṣṇovy společnosti. To se odborně nazývá nitya-līlā-praviṣṭa, vstup na planetu Goloku Vṛndāvanu. Bhagavad-gītā (18.55) vysvětluje:
 

bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad anantaram


“Pouze oddanou službou je možné pochopit Nejvyššího Pána takového, jaký je. A ten, kdo si je na základě takové oddanosti plně vědom Nejvyšší Osobnosti Božství, může vstoupit do království Boha.” Poté, co je mysl plně pohroužená do vědomí Kṛṣṇy, může živá bytost vstoupit na planetu zvanou Goloka Vṛndāvana. Abychom mohli vstoupit do společnosti Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, musíme Jej pochopit. A metodou pro pochopení Kṛṣṇy je oddaná služba. Ten, kdo pochopil Kṛṣṇu takového, jaký je, je způsobilý vstoupit na Kṛṣṇaloku a stýkat se s Ním. Příčinou tohoto vznešeného postavení je mysl. Mysl nám ale může také dát tělo, jaké mají psi a prasata. Trvale pohroužit mysl do vědomí Kṛṣṇy je tedy nejvyšší dokonalostí lidského života.

 

« Previous Next »