SLOKA 17
yathā nabhasy abhra-tamaḥ-prakāśā
bhavanti bhūpā na bhavanty anukramāt
evaṁ pare brahmaṇi śaktayas tv amū
rajas tamaḥ sattvam iti pravāhaḥ
yathā—jako; nabhasi—na nebi; abhra—mraky; tamaḥ—tma; prakāśāḥ—a světlo; bhavanti—existují; bhū-pāḥ—ó králové; na bhavanti—neobjevují se; anukramāt—v nepřetržitém sledu; evam—takto; pare—nejvyšší; brahmaṇi—v Absolutním; śaktayaḥ—energie; tu—potom; amūḥ—ty; rajaḥ—vášeň; tamaḥ—temnota; sattvam—dobro; iti—takto; pravāhaḥ — emanace.
Moji milí králové, někdy jsou na nebi mraky, někdy je tma a někdy světlo. To vše se objevuje v nepřetržitém sledu. Stejně tak se v Nejvyšším Absolutním jako po sobě jdoucí energie objevují kvality vášně, temnoty a dobra. Někdy se objeví a jindy zase zmizí.
Tma, světlo a mraky se někdy objeví a jindy zmizí, ale i když zmizí, existují neustále v potenciálním stavu. Někdy na nebi vidíme mraky, někdy prší a jindy sněží. Někdy vnímáme noc a jindy den, někdy světlo a jindy tmu. To vše existuje díky slunci, ale samotné Slunce tyto změny neovlivňují. Nejvyšší Pán je sice původní příčinou celého vesmírného projevu, ale hmotná existence Ho také neovlivňuje. To potvrzuje Bhagavad-gītā (7.4):
bhūmir āpo 'nalo vāyuḥ
khaṁ mano buddhir eva ca
ahaṅkāra itīyaṁ me
bhinnā prakṛtir aṣṭadhā
“Země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego—všech těchto osm prvků představuje Mé oddělené hmotné energie.”
I když jsou hmotné prvky energií Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou oddělené, a Nejvyšší Pán tedy není hmotnými podmínkami ovlivněn. Vedānta-sūtra potvrzuje: janmādy asya yataḥ — stvoření, udržování a zničení tohoto vesmírného projevu nastává díky Nejvyšší Osobnosti Božství. Pána však tyto změny na úrovni hmotných prvků neovlivňují. To vyjadřuje slovo pravāha (“emanace”). Slunce vždy jasně září a mraky nebo tma na něho nepůsobí. Také Nejvyšší Pán je neustále přítomný ve Své duchovní energii a nepůsobí na Něho hmotné emanace. Brahma-saṁhitā (5.1) potvrzuje:
īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ
sac-cid-ānanda-vigrahaḥ
anādir ādir govindaḥ
sarva-kāraṇa-kāraṇam
“Kṛṣṇa, známý jako Govinda, je Nejvyšší Bůh. Má věčné duchovní tělo plné blaženosti. Je původem všeho. Nemá žádný jiný původ a je prvotní příčinou všech příčin.” I když je Kṛṣṇa původní příčinou, příčinou všech příčin, je parama, transcendentální, a Jeho podoba je sac-cid-ānanda, věčná a duchovně blažená. Kṛṣṇa je útočištěm všeho — to je závěr všech písem. On Sám je vzdálenou, a hmotná příroda bezprostřední příčinou vesmírného projevu. V Caitanya-caritāmṛtě je uvedeno, že pokládat prakṛti neboli přírodu za příčinu všeho je totéž jako považovat bradavky na krku kozy za zdroj mléka. Hmotná příroda je bezprostřední příčinou vesmírného projevu, ale původní příčinou je Nārāyaṇa, Kṛṣṇa. Někdy si lidé myslí, že příčinou hliněného hrnce je hlína. Na hrnčířském kruhu můžeme vidět mnoho hlíny, která vystačí na výrobu mnoha hrnců, a neinteligentní lidé řeknou, že tato hlína je příčinou hrnců. Ti, kdo jsou však skutečně pokročilí, zjišťují, že původní příčinou je hrnčíř, který dodává hlínu a roztáčí kolo. Hmotná příroda může napomáhat stvoření vesmírného projevu, ale není jeho původní příčinou. Pán proto říká v Bhagavad-gītě (9.10):
mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ
sūyate sa-carācaram
“Tato hmotná příroda jedná pod Mým vedením, ó synu Kuntī, a vydává všechny pohyblivé i nehybné bytosti.”
Nejvyšší Pán pohlédne na hmotnou energii a Jeho pohledem jsou vzrušeny tři kvality přírody. Tehdy nastane stvoření. Příroda tedy není příčinou hmotného projevu. Nejvyšší Pán je příčinou všech příčin.