SLOKA 5
pracetasa ūcuḥ
svāgataṁ te surarṣe ’dya
diṣṭyā no darśanaṁ gataḥ
tava caṅkramaṇaṁ brahmann
abhayāya yathā raveḥ
pracetasaḥ ūcuḥ—Pracetové řekli; su-āgatam—uvítání; te—tobě; sura-ṛṣe—ó mudrci mezi polobohy; adya—dnes; diṣṭyā—šťastně; naḥ—nás; darśanam—audience; gataḥ—přišel jsi; tava—tvoje; caṅkramaṇam—pohyby; brahman—ó velký brāhmaṇo; abhayāya—zbavit strachu; yathā — jako; raveḥ—slunce.
Všichni Pracetové oslovili velkého mudce Nāradu: Ó velký mudrci, ó brāhmaṇo, doufáme, že se tvá cesta sem obešla bez potíží. Máme veliké štěstí, že tě můžeme vidět. Pohyb slunce zbavuje lidi strachu z noční tmy, který způsobují zloději a ničemové. Tvé cestování má tytéž účinky, neboť samotný tvůj příchod odstraňuje veškerou bázeň.
Noční tma způsobuje, že se každý — zvláště ve velkoměstech — bojí ničemů a zlodějů. Lidé mají často strach vyjít na ulici a vidíme, že i v takovém velkoměstě, jako je New York, nechtějí v noci vycházet ven. V noci se bojí téměř každý, ať už ve městě či na vesnici. Jakmile však vyjde slunce, všem se uleví. Tento hmotný svět je svou povahou také temný. Každý se neustále bojí nebezpečí, ale při setkání s oddaným, jako je Nārada, všechna bázeň opadne. Stejně jako slunce rozptyluje temnotu, příchod velkého mudrce Nārady rozptyluje nevědomost. Když se člověk setká s Nāradou nebo jeho zástupcem, duchovním mistrem, zbaví se veškeré úzkosti, jež pochází z nevědomosti.