SLOKA 40
sa tūpalabhyāgatam ātma-yoniṁ
surāsureśair abhivanditāṅghriḥ
utthāya cakre śirasābhivandanam
arhattamaḥ kasya yathaiva viṣṇuḥ
saḥ—Pán Śiva; tu—ale; upalabhya—když viděl; āgatam—přišel; ātma-yonim—Pán Brahmā; sura-asura-īśaiḥ—nejlepším z polobohů i démonů; abhivandita-aṅghriḥ—jehož nohy jsou předmětem uctívání; utthāya—povstal; cakre—učinil; śirasā—svou hlavou; abhivandanam—uctivý; arhattamaḥ—Vāmanadeva; kasya—Kaśyapy; yathā eva—stejně jako; viṣṇuḥ—Viṣṇu.
Lotosové nohy Pána Śivy uctívali polobozi i démoni. Jakmile však Pán Śiva spatřil mezi přicházejícími polobohy také Pána Brahmu, povstal a bez ohledu na své vysoké postavení se mu hluboce poklonil a dotkl se jeho lotosových nohou, stejně jako se Vāmanadeva s úctou poklonil Kaśyapovi Munimu.
Ačkoliv Kaśyapa Muni patřil do kategorie živých bytostí, narodil se mu transcendentální syn, Vāmanadeva, který byl inkarnací Viṣṇua. Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale přesto se Kaśyapovi Munimu poklonil. I Pán Kṛṣṇa se v dětství klaněl Svým rodičům, Nandovi a Yaśodě. Také se před bitvou na Kurukṣetře dotkl nohou Mahārāje Yudhiṣṭhira, neboť král byl starší než On. Osobnost Božství, Pán Śiva a řada dalších oddaných tak bez ohledu na své vznešené postavení dávají praktický příklad toho, jak ctít představené. Pán Śiva se s úctou poklonil Brahmovi, protože Brahmā byl jeho otcem, stejně jako Kaśyapa Muni byl otcem Vāmany.