SLOKA 41
agnir uvāca
yat-tejasāhaṁ susamiddha-tejā
havyaṁ vahe svadhvara ājya-siktam
taṁ yajñiyaṁ pañca-vidhaṁ ca pañcabhiḥ
sviṣṭaṁ yajurbhiḥ praṇato ’smi yajñam
agniḥ—bůh ohně; uvāca—řekl; yat-tejasā—Jehož září; aham—já; su-samiddha-tejāḥ—zářivý jako planoucí oheň; havyam—obětiny; vahe—přijímám; su-adhvare—v oběti; ājya-siktam—smíšené s přečištěným máslem; tam—to; yajñiyam—ochránce oběti; pañca-vidham—pět; ca — a; pañcabhiḥ—pěti; su-iṣṭam—uctívaný; yajurbhiḥ—védskými hymny; praṇataḥ—s úctou se klaním; asmi—já; yajñam—Yajñovi (Viṣṇuovi).
Bůh ohně pravil: Drahý Pane, s úctou se Ti klaním, protože Tvou milostí zářím jako planoucí oheň a přijímám v obřadech obětiny smíšené s přečištěným máslem. Podle Yajur Vedy zastupuje pět druhů obětin Tvé různé energie. Jsi uctíván pěti druhy védských hymnů a oběť jako taková je ztělesněním Tebe Samotného, Nejvyšší Osobnosti Božství.
Bhagavad-gītā jasně říká, že yajña se má vykonávat pro Pána Viṣṇua. Mezi tisíci slavnými, transcendentálními jmény Pána Viṣṇua je také jméno Yajña. Vše je třeba dělat pro potěšení Yajñi, Viṣṇua, neboť jiné činnosti nás přivedou jen do otroctví. Yajñu je nutné vykonat přesně podle védských hymnů. Upaniṣady například ustanovují, že k vykonání yajñi je třeba oheň a obětní oltář, je nutné, aby byl úplněk, aby se yajña konala během čtyřměsíčního období zvaného cāturmāsya a aby bylo k dispozici obětní zvíře a nápoj soma. Dále je nutné předzpěvovat zvláštní hymny, které se skládají ze čtyř písmen a jsou uvedené ve Vedách. Jeden pokyn zní: āśrāvayeti catur-akṣaraṁ astu śrauṣaḍ iti catur-akṣaraṁ yajeti dvābhyāṁ ye yajām ahaḥ. Předzpěvování manter, které pocházejí z textů śruti a smṛti, je výhradně určené k uspokojení Pána Viṣṇua. Konat yajñi a následovat pravidla určená pro čtyři společenské třídy a čtyři duchovní stavy je doporučené pro osvobození hmotně podmíněného člověka, připoutaného k smyslovému požitku. Viṣṇu Purāṇa praví, že obětování ve prospěch Viṣṇua postupně vede k osvobození. Cílem života by tedy měla být spokojenost Pána Viṣṇua. To je yajña. Každý, kdo má vědomí Kṛṣṇy, zasvětil svůj život tomu, aby uspokojil Kṛṣṇu, původ všech podob Viṣṇua, a každodenním uctíváním a obětováním prasādam se stává tím nejlepším vykonavatelem yajñi. Śrīmad-Bhāgavatam jasně uvádí, že v současném věku Kali lze úspěšně vykonávat jen jedinou yajñu: yajñaiḥ saṅkīrtana-prāyaiḥ — nejlepší obětí je zpívat Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tato yajña se obětuje před podobou Pána Caitanyi, podobně jako jiné yajñi se obětují před podobou Pána Viṣṇua. Tyto pokyny nalezneme v jedenáctém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Vykonávání saṅkīrtana-yajñi navíc potvrzuje, že Pán Caitanya Mahāprabhu je Samotný Viṣṇu. Stejně jako se v dávných dobách při Dakṣově yajñi zjevil Pán Viṣṇu, v současném věku se zjevil Pán Caitanya, aby přijal naši saṅkīrtana-yajñu.