SLOKA 53
yathā pumān na svāṅgeṣu
śiraḥ-pāṇy-ādiṣu kvacit
pārakya-buddhiṁ kurute
evaṁ bhūteṣu mat-paraḥ
yathā—jako; pumān—osoba; na—ne; sva-aṅgeṣu—svého vlastního těla; śiraḥ-pāṇi-ādiṣu—mezi hlavou, rukama a dalšími částmi těla; kvacit—někdy; pārakya-buddhim—rozlišování; kurute—dělat; evam—takto; bhūteṣu—mezi živými bytostmi; mat-paraḥ—Můj oddaný.
Kdo jen trochu uvažuje, nepokládá hlavu a další části těla za oddělené. Stejně tak Můj oddaný nedělá rozdíl mezi Viṣṇuem, Jenž je všeprostupující Osobností Božství, a čímkoliv nebo kýmkoliv jiným.
Když jedna část těla onemocní, stará se o ni celé tělo. Podobně jednotný pohled oddaného se projevuje v jeho soucitu ke všem podmíněným duším. Bhagavad-gītā (5.18) uvádí: paṇḍitāḥ sama-darśinaḥ — učený člověk vidí stejně podmíněný život každého. Oddaný je soucitný ke každé podmíněné duši bez rozdílu, a z toho důvodu se mu říká apārakya-buddhi. Ví, že každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a proto všem káže o vědomí Kṛṣṇy, aby mohli být šťastní. Je-li určitá část těla nemocná, celé tělo na ni soustředí svoji pozornost. Podobně se oddaný stará o každého, kdo zapomněl na Kṛṣṇu a je uvězněný v hmotném vědomí. Stejný pohled oddaného se projevuje v jeho snaze přivést všechny živé bytosti zpátky domů, zpátky k Bohu.