SLOKA 33
yasya yad daiva-vihitaṁ
sa tena sukha-duḥkhayoḥ
ātmānaṁ toṣayan dehī
tamasaḥ pāram ṛcchati
yasya—kdokoliv; yat—to, co; daiva—osudem; vihitam—předurčené; saḥ—taková osoba; tena—tím; sukha-duḥkhayoḥ—štěstí nebo neštěstí; ātmānam—vlastní já; toṣayan—spokojený; dehī—vtělená duše; tamasaḥ—z temnoty; pāram—na druhou stranu; ṛcchati—přejde.
Člověk se má snažit být spokojený v každé situaci, ať ve štěstí či v neštěstí, neboť vše je předurčené svrchovanou vůlí. Ten, kdo dokáže být za všech okolností vyrovnaný, snadno překoná temnotu nevědomosti.
Hmotný život se skládá ze zbožných a bezbožných plodonosných činností. Každý čin mimo oddanou službu má za následek hmotné štěstí a neštěstí. Těšíme-li se nyní z takzvaného hmotného štěstí, znamená to, že se zmenšují výsledky našich zbožných činů. A trpíme-li, rozumí se, že se zmenšují následky našich bezbožných, hříšných činů. Neměli bychom lpět na podmíněném štěstí a neštěstí, jejichž příčinou jsou minulé zbožné či bezbožné činnosti. Chceme-li se povznést nad tuto nevědomost, musíme za každou situací vidět vůli Pána a přijímat ji tak. Jestliže se odevzdáme Nejvyšší Osobnosti Božství, přetneme pouta hmotné existence.