SLOKA 47
śrīvatsāṅkaṁ ghana-śyāmaṁ
puruṣaṁ vana-mālinam
śaṅkha-cakra-gadā-padmair
abhivyakta-caturbhujam
śrīvatsa-aṅkam—znak Śrīvatsa na hrudi Pána; ghana-śyāmam—temně modrý; puruṣam—Nejvyšší Osoba; vana-mālinam—s květinovou girlandou; śaṅkha—lasturou; cakra—diskem; gadā—kyjem; padmaiḥ—lotosovým květem; abhivyakta—projevený; catuḥ-bhujam—se čtyřmi pažemi.
Hruď Pána zdobí znak Śrīvatsa, sídlo bohyně štěstí. Odstín Jeho pleti je temně modrý. Pán je osoba, je ověnčen květinovou girlandou a je věčně projevený se čtyřmi pažemi, ve kterých drží (počínaje levou dolní rukou) lasturu, disk, kyj a lotosový květ.
Slovo puruṣam je velmi důležité. Pán není nikdy ženského rodu — je vždy muž (puruṣa). Impersonalista, který si představuje ženskou podobu Pána, je na omylu. Pán se samozřejmě, pokud je to třeba, může zjevit i jako žena. Jeho věčné postavení je však puruṣa, neboť původně je osobou mužského rodu. Jeho ženský rys představují bohyně štěstí — Lakṣmī, Rādhārāṇī, Sītā a další. Všechny jsou Jeho oddanými služebnicemi — nejsou Nejvyšší, jak si falešně představují impersonalisté. Pán Kṛṣṇa má ve Své podobě Nārāyaṇa vždy čtyři paže. Tuto čtyřrukou podobu Nārāyaṇa projevil na Kuruovském bitevním poli, když si Arjuna přál vidět Jeho vesmírnou podobu. Někteří oddaní sice tvrdí, že Kṛṣṇa je inkarnací Nārāyaṇa, ale závěry bhāgavatské školy jasně říkají, že Nārāyaṇa je projevem Kṛṣṇy.