SLOKA 58-59
dhruvāya pathi dṛṣṭāya
tatra tatra pura-striyaḥ
siddhārthākṣata-dadhy-ambu-
dūrvā-puṣpa-phalāni ca
upajahruḥ prayuñjānā
vātsalyād āśiṣaḥ satīḥ
śṛṇvaṁs tad-valgu-gītāni
prāviśad bhavanaṁ pituḥ
dhruvāya—na Dhruvu; pathi—na cestě; dṛṣṭāya—spatřeného; tatra tatra—tu a tam; pura-striyaḥ—hospodyně; siddhārtha—bílá hořčičná semínka; akṣata—ječmen; dadhi—tvaroh; ambu—voda; dūrvā—čerstvá tráva; puṣpa—květy; phalāni—ovoce; ca—rovněž; upajahruḥ—sypaly; prayuñjānāḥ—pronášely; vātsalyāt—z lásky; āśiṣaḥ—požehnání; satīḥ — urozené dámy; śṛṇvan—když poslouchal; tat—jejich; valgu—příjemné; gītāni—písně; prāviśat—vstoupil; bhavanam—do paláce; pituḥ—svého otce.
Když Dhruva Mahārāja projížděl ulicemi, shromáždily se všechny urozené dámy z okolních domů, jen aby ho mohly spatřit. Z mateřské lásky mu dávaly svá požehnání a zasypávaly ho bílými hořčičnými semínky, ječmenem, tvarohem, vodou, čerstvou trávou, ovocem a květinami. Dhruva Mahārāja poslouchal krásné písně, které zpívaly, a za jejich tónů vstoupil do paláce svého otce.